Budoucnost míří k mysli

Včera mi můj přítel říkal neuvěřitelné informace o budoucím vývoji jeho práce a já si znovu uvědomila, jak vše se vším souvisí. 🙂
 

Umělá inteligence u Vás doma
Vyprávěl mi totiž o tom, že ve světě se začínají ve velkém rozmáhat osobní asistenti, kteří fungují na principu umělé inteligence. A protože se ovládají Vaším vlastním hlasem, tak i ty úkoly, které jim dáváte jsou jiné, než když třeba píšete vyhledávací dotaz na mobilu do Googlu a nebo, když ho píšete na počítači. Na počítači se klidně „rozepíšeme“ na 3 – 5 slov, zatímco na mobilu – jak se nám to nechce ťukat – tak se snažíme omezit náš dotaz nejlépe jen na jedno nebo dvě slova. Ale když mluvíme, tak mluvíme plynule ve větách a takto se také budou měnit vyhledávací dotazy, díky kterým budeme na internetu hledat to, co potřebujeme.
 

Lenošná mysl
A mě v tu chvíli napadlo, že tím začne hodně lenivět naše mysl. A ono to tak doopravdy bude, protože stejně se po čase začneme omezovat jen ty stejné věci a dotazy, obzvlášť doma. Budeme vyhledávat recepty k večeři a budeme chtít, aby se nám dobře nastavilo doma topení a nebo světla a nebo budeme chtít zkontrolovat, jestli jsou zavřené dveře od garáže… Bude to pořád dokola, což povede dál k tomu, že začneme žít životy na autopilota.
 

Kolik svalů a mozkových závitů pracuje?

Když píšeme rukou, náš mozek jede na plné obrátky. Volí dobře slova, zapojuje jemné, motorické svaly od prstů až velké svaly po rameno a musí myslet správně dopředu, protože nechceme přepisovat a škrtat. Mnozí lidé si to uvědomili a kaligrafie (krasopisné a ozdobné písmo), psaní deníků nebo plánování s tužkou v ruce se pro ně stali nejen koníčkem, ale radostí na doma i do práce. Při psaní na počítači už tolik nezapojujeme mozek, protože můžeme snadno opravovat. Často díky tomu lidé napíší třeba celý email a až pak si ho znovu po sobě celý čtou a dávají dohromady slovosled a opravují chyby. Jemné motorické svaly se také zapojují a to obzvlášť, když píšeme všemi deseti a jen „nedatlujeme“, přesto svaly po rameno se již nazapojují v takové míře.
 
Jenže, když budeme vše moci ovládat hlasem… Co se stane? Náš jazyk je často rychlejší, než náš mozek. Proto z nás občas vypadne něco, co znělo lépe v naší mysli, než nahlas a nebo řekneme něčo, čehož dopad si uvědomíme až to vyslovíme. Nemůžu si pomoct, ale myslím, že náš mozek dostane obří dávku ulehčení a tím budeme snadněji spadat právě do toho autopilotního řežimu, o kterém jsem psala výš.
 

Nastane obrat

Dnes už neustále každoročně roste zájem lidí o životní štěstí. A to není nic jiného, než vlastní uvědomění si toho, že musí existovat něco víc, protože ten život, který žijeme teď, tak jak je, je naprosto neuspokojující pro naši duši, pro nás vlastní pocit naplnění. Pro naši vlastní, vnitřní pohodu. Lidé se snaží všemožně měnit svoje okolí, aby pohledem na věci a lidi udělali sebe samé šťastné alespoň na malou chvíli. A ono to nevychází. Jistě, že to nevychází!

Štěstí se nehledá venku nás, ale uvnitř nás!

 
Šťastný člověk si uvědomil, že tu moc nad sebou a svým štěstím má jen on sám. Za svůj život převzal plnou odpovědnost a ví, že se nedají ovládat lidé a věci pro jeho vlastní potěšení. A já si myslím, že tento rozvoj technologií, které budou naprosto schopné z lidí udělat jednoduše myslící lidi bez špetky kreativity (protože si budou moci vše najít, proč by si něco pamatovali a vynakládali u toho nějaké nezbytné úsilí navíc), povede k tomu, že lidé se budou obracet k principům a zákonům štěstí o to víc. Myslím, že to v nich probudí takovou vnitřní prázdnotu a nespokojenost, že budou dychtivě hltat vše, co jen pomůže jejich myšlenkám a pocitům štěstí.
 
Proto všichni, kteří to pochopí již dnes, budou lépe připraveni. Vše je o ovládnutí a tréninku naší mysli. O ničem jiném to není. A vůbec to nesouvisí s IQ. Jde jen o to, kdo dřív začne, kdo bude na celou budoucnost lépe připraven. Vždyť naši budoucnost tvoří rozhodnutí v naší přítomnosti. Dál pracujte na své osobnosti, na svém štěstí, budoucnost bude zářivá jen tehdy, když pochopíte, že život se nesmí žít nevědomě (Od úspěchu jste jen myšlenku daleko), ale naopak vědomě a s plným soustředěním na to, co děláme a co si myslíme. Nejezděte domů s prázdnou hlavou tak, že ani nevíte, jak jste se domů dostali. Nenechcte se zatáhnout do téhle hry. Život je krásný, ale je krásný jen tehdy, když jsme v sobě vnitřní štěstí probudili. Jen tehdy je krásný a je krásný tam venku. Dřív ne!
 
Vaše Lenka