Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Anie10
Anie10
Vloženo 15. 10. 2021
Líbí se mi

Až to všechno budu mít, pak teprve budu šťastná.

Anie10
Anie10
Vloženo 15. 10. 2021
Líbí se mi
Až to všechno budu mít, pak teprve budu šťastná.

Až to všechno budu mít, pak teprve budu šťastná.

Pořád jsem na něco čekala.

Až odejdu z domova na internát a nebudu muset poslouchat rodiče.

Až dostanu občanku, protože to už budu velká holka.

Až mi bude osmnáct, pak už si budu moc dělat všechno co budu chtít.

Vždycky jsem věřila nebo spíš doufala, že až se to stane, bude všechno tak nějak lepší a já budu šťastnější. Ale hádejte, co? Nikdy se nestalo vůbec nic. A já jsem čekáním strávila spoustu let.

Věděla jsem naprosto všechno co v životě nechci zažít nebo dělat, ale na otázku co vlastně chci, jsem neznala konkrétní odpověď. Když se ohlédnu zpět, vidím, že jsem většinu dne strávila sněním.

Snila jsem pořád. O tom jaký by to bylo vydělávat hodně peněz, mít krásnýho a milujícího chlapa a s ním úžasný vztah.

Můj život byl od těchto mých snů na hony vzdálený. Pracovala jsem od rána do večera i o víkendech, abych se uživila. Mé vztahy s muži, to byla kapitola sama pro sebe.

Stále jsem byla přesvědčená o tom, že pokud budu mít práci, která mě bude bavit, naplňovat a zároveň dobře vydělávat, přítele, který mě bude milovat a podporovat, pak přeci nemůžu být nic jiného než šťastná.

Paradoxem ovšem bylo to, že když jsem všechno tohle nakonec měla, zhroutila jsem se.

 

Vůbec jsem to nechápala.

 

Jak je to možný, mám všechno, práci kterou miluju, úžasnýho přítele a skvělého syna.

Co se to děje? Proč se mi to stalo? Proč právě teď? 

Myslíme si, že když budeme mít všechny ty věci, které si přejeme, tak automaticky přijde štěstí. Není to tak. Štěstí je náš stav mysli. Já jsem sice neměla na venek důvod být nešťastná, ale uvnitř mě bylo všechno jinak.

 

Byla jsem plná strachu a úzkostí.

 

Neustále jsem se bála o svého syna i přítele. Moje snaha dělat vše sama a na 100%,  jak doma, tak v práci, mě dohnaly až k tomu, že jsem se zhroutila a ocitla se na pracovním úřadu.

Jaká potupa, řeknete si možná. Já to ale tenkrát cítila jako ohromnou úlevu. Protože jsem ignorovala signály vlastního těla, abych ubrala tempo, tak mě prostě zastavilo.

Dostala jsem čas sama pro sebe. Využila jsem ho k tomu, abych si uvědomila, jak dál, co vlastně chci?

Můj život se změnil, já se změnila. Jsem šťastná!

 

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
hudlenka
hudlenka 16. 10. 2021

my dospělá děvčata víme, že musíme ujít dlouhou cestu, abychom dosáhly všeho a byly šťastné

Odpovědět
Anie10
Anie10 16. 10. 2021

Přesně tak, někdy to chce čas a prožít si věci, které nás posouvají dál. S věkem některé věci přestávají být důležité

hudlenka
hudlenka 16. 10. 2021

ano, tak jsem to myslela

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
102 491
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.