Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Klára - blogerka oUzasna.cz
Klára - blogerka oUzasna.cz
Vloženo 19. 11. 2019
Líbí se mi

A já si přeju… - povídka o tom, jak si přát správně - třeba auto

Klára - blogerka oUzasna.cz
Klára - blogerka oUzasna.cz
Vloženo 19. 11. 2019
Líbí se mi
A já si přeju… - povídka o tom, jak si přát správně - třeba auto

A já si přeju… - povídka o tom, jak si přát správně - třeba auto

„A tahle? Ta je na co?“ Renata drží v ruce podivnou vidličku a fascinovaně naslouchá Zitě, která se právě vrátila z dalšího kurzu. Tentokrát si vybrala umění tónové akupunktury, kde se naučila pomocí ladiček ošetřit čakry, posílit tělo a pak ještě pár triků, o kterých by asi ani neměla mluvit…

„Na tu bacha, ta umí plnit přání…“

„Nekecej! A to stačí takhle s ní bouchnout a něco si přát?“

„Tak nějak. Ale fakt pozor! Víš, jak to dopadá, když ty si něco přeješ,“ Zita se škodolibě ušklíbne a chce ladičku uklidit zpátky do pouzdra.

„Náhodou… Jsem si o tom přečetla knížku a už vím, kde jsem dělala chybu. Teď to bude mnohem lepší. Žádný nehody ani náhody.“
„Když myslíš,“ Zita pokrčí rameny, „ale pro začátek to radši zkus bez ladičky.“

„Hezky zní,“ Renata uhodí ladičkou do svalu nad kolenem, jak jí to Zita ukazovala, a dá si ji k uchu.

„Ty si nedáš pokoj,“ konstatuje Zita a kroutí hlavou.

„Chci auto. Silný, červený a hlavně nový. Abych nemusela furt řešit opravy. Na tom se nedá nic zkazit. To je úplně jasná objednávka.“ Renata, která stále ještě poslouchá zvuk ladičky, zvedne hlavu a dívá se významně na strop, jakoby mohlo vysněné auto spadnout odtamtud.

„Ok, tak já ti něco poradím. Ale pšššt! Nesmíš to nikomu prozradit,“ Zita šeptá a tváří se tajemně.

Renata se k ní nakloní: „Tak povídej.“

„Téhle ladičce se taky říká manipulativní. Je hrozně silná!“

„No nevím, vypadá stejně jako ty ostatní…“

„Každá z nich je naladěná na jinou frekvenci a používá se na něco jiného,“ tlumočí Zita, co se naučila na kurzu. „A tahle má frekvenci 250,56 Hz. Je to mistrovská ladička.“

„Proč šeptáš?“ zeptá se do ticha Renata.

„Protože tahle ladička umí ovlivňovat lidi, a to se nevytrubuje do světa hlásnou troubou.“

„Aha. A jak?“

„Když ji použiješ v noci na manžela, tak ti to auto koupí.“

„Fakt? Takže rozeznít, projet s ní nad Vaškem a bude auto! Super! Půjčíš mi ji?“

Zita kývne. „Ale vrátit!“

„Jasně! Já budu mít auto, já budu mít auto…“ Renata skoro zpívá.

Zita jen kroutí hlavou. Tolik radosti, a to ještě žádný vůz nemá…

 
*****


Večer si Renata počká, až její manžel Vašek usne. Rozezní ladičku, projíždí jí nad jeho tělem a mumlá u toho: „Chci krásný, červený auto, se silným motorem. Chci krásný, červený auto, se silným motorem…“

Druhý den se žádný zázrak nestane. Vašek se chová jako jindy, o autu ani zmínka.

Musím to zkusit znovu, pomyslí si Renata. Opět počká, až Vašek usne a rozezní ladičku: „Chci krásný, červený auto, se silným motorem. Chci krásný auto, se silným motorem…“

V tom se pohne peřina a Vašek zamumlá: „Já vím, červený… Pojď spát,“ a přetáhne si deku přes hlavu.

Renata ztuhne. Tak on ji slyšel! To bude keců. Schová ladičku, ale je tak rozrušená, že nemůže usnout. Jestli se Vašek dozví, že používala manipulativní ladičku, tak ji zabije… Ale třeba si to ani nebude pamatovat… Možná to zaspí… A bude si myslet, že to byl jen sen. Všechno bude dobrý.

Ale není. Hned ráno se Vašek zeptá: „Co to bylo včera za šaškárnu? Ty chceš nový auto? A červený k tomu?“

Renata přikývne.

„A proč to šeptáš před spaním v posteli? To je nějaký voodoo nebo co?“

Renata začne zuřivě vrtět hlavou, „ne, to ne. Žádný voodoo.“

„Tak co jsi to večer prováděla?“


„To bylo jen takový kouzlo. Jako na splnění přání… Nic víc.“

„To jsi jako zkoušela hypnózu? Ty a na mě?“

„Neeee! Jen tohle,“ Renata ukáže ladičku.

„Ty jsi tak blbá. To jsi zase koupila nějakou kravinu a věříš pošahanejm blábolům o tom, že ti to splní přání?“

„No dovol, já nic nekoupila. Ta je Zity!“

„Že mě to nenapadlo!“ ušklíbne se Vašek. Zázrak jménem Zita. Taky dobrej pošuk… A jak se to s tím podle vás dělá?“

„Takhle to rozezníš a přeješ si…“ Renata dá Vaškovi ladičku k uchu.

„A proč jsi ji dávala nade mě, když si červený auto přeješ ty?“

„No, vidíš, to já vlastně ani nevím,“ mlží Renata a doufá, že na to Vašek nikdy nepřijde.

Ten si pomyslí svoje o trhlých ženských, mávne rukou a jede do práce.

Ještě ten den má bouračku. Nic se mu nestane, ale jeho oblíbená oktávka je na odpis. Dostane od servisu náhradní auto. Je krásné, červené a se silným motorem. Pokud bude chtít, mohou mu nové prodat za výhodnou cenu... Vašek nechce, ale tak nějak tuší, že Renatino přání bude tentokrát silnější. Moc rád by věděl, proč, sakra, kroužila tou ladičkou zrovna nad ním?

 

Další povídky najdete na blogu www.olivie-uzasna.cz nebo v nové knížce s názvem Právo na milence.

 

 

 

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Jasper
Jasper 2. 12. 2019

Super

Odpovědět
avatar
Michaela Křížová 24. 11. 2019

Odpovědět
lemur
lemur 20. 11. 2019

Odpovědět
KamilaK
KamilaK 19. 11. 2019

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

2 922
testovaných produktů
86 539
registrovaných inspirativních žen
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.