Rok 2017 mě naučil několik zásadních věcí. Tak třeba jsem loni přestala používat make-up a spolu s ním i dalších milion kosmetických serepetiček, kterými jsem maskovala svoji dříve nedokonalou pleť. (Nedokonalá je stále, ale už to považuji za součást hry, tedy dokonalosti.) Používám na pleť už jen 3 produkty, z nichž 2 jsou domácí výroby (včetně kopřivového tonika s „receptem“ zde > >) a ta poslední 1 věc je olej. Mandlový.
ANO, mám po těle viditelné jizvy po dermatilománii. NE, nehodlám je maskovat a nemám z nich mindrák. Nejsou totiž už na první pohled vidět a já už se za svoji minulost nestydím.
Zadruhé jsem pochopila, že k tomu, abyste se vyléčili z jakékoli nemoci včetně dermatilománie, potřebujete notnou dávku lásky k sobě samé(mu) i dané nemoci. ANO, každý den se malinko bojím toho, abych do své závislosti na pokožce zase nespadnu. NE, nevadí mi to, protože mě tahle má obezřetnost nutí si na nic nehrát a nelhat sama sobě. A NE, nejsem nešťastná z toho, že mě dermatilománie postihla.
Jenom díky úsilí a energii, kterou jsem věnovala dermatilománii, jsem totiž poznala sama sebe. Jsem si navíc jistá, že s mojí zarputilostí by mě bez dermatilománie tahle moje životní výhra potkala o pár desítek let později, jestli vůbec.
Zatřetí jsem díky dermatilománii pochopila úžasnou věc:
 
Pokud se chcete uzdravit z jakékoli nemoci, musíte začít dělat věci jinak.
 
Zní to jako šílené klišé, že? Ale nenechte se mýlit.
Řeknu vám jeden příklad za všechny. Před 2 lety jsem přestala brát svoji nemoc jako celek. Protože jako celek byla fakt děsivá a s jistotou mě přemohla, kdykoli jsme se utkaly. Rozporcovala jsem ji tedy na kousíčky, na jednotlivé projevy, na jednotlivé fáze, myšlenky a opakující se rytmy a vzorce. A pak jsem podnikla nelehkou cestu postupného nahrazování těchto vzorců novými. Takovými, které mi připadaly smysluplné, láskyplné, příjemné. Hned to vysvětlím.
Tak třeba vždycky, když jsem se uchýlila do koupelny, tak jsem na pokožce celého svého těla hledala nedokonalosti. Ve sprše člověk přeci jenom věnuje své pokožce víc pozornosti, než obvykle, a tak se stalo, že jsem ze sprchy vždy vylézala se spoustou nových škrábanců, strhaných stroupků a vymačkaných pórů, ze kterých se však staly boláky.
Takovýchto momentů jsem měla během dne třeba deset, které ve výsledku tvořily celou tu hrozivou nemoc, 10. Já jsem však začala brát každý tento moment jako samostatný problém k řešení – a tak jsem v případě se sprchou vymyslela, že se budu sprchovat ve tmě. A co víc, že se po sprše nebudu natírat žádným mlékem ani olejem, protože jsem nebyla schopná se u toho neškrábat.
Světe div se (já už se teda nedivím), nejenom, že se mi pokožka na těle uzdravila, ale já si teď po více jak dvou letech uvědomila, že celý návyk je pryč a že už se nebojím si u sprchy zase naplno rozsvítit. A dokonce si můžu dovolit se celá natřít tělovým olejem, když uvážím, že se mi chce.
 
„Stačí vzít jedinou malou věc, jedinou částečku vašeho života nebo třeba nemoci, a tu zkusit udělat jinak. Klidně pozpátku, potmě, vzhůru nohama, jakkoli. Hlavně JINAK.“
 
Co z toho plyne? Zkrátka jsem začala zcela systematicky dělat věci jinak. Ne všechny, ale tolik, kolik jsem byla schopná. Všechno jsem ještě neodbourala – doposud například mám problém se zrcadly, protože mě svádí na své pleti hledat nedokonalosti a upadnout tak zpět do spárů dermatilománie. Ale změnila a vytěsnila jsem doposud už tolik částeček původní nemoci, že si troufám říct, že už ji nemám.To jest neprojevuje se už v takové četnosti a intenzitě, abych její dozvuky mohla nazvat nemocí. Zároveň mě však navštěvuje každý den a zkouší, jestli ji náhodou pustím dál.
A i když vím, že zkušenost je nepřenosná, a že spousta z vás jste určitě stejní, jako jsem byla já – tedy máte jako koníček informace SBÍRAT, nikoli je POUŽÍVAT, stejně vám to řeknu. To šílené klišé, které je klíčem k vašemu vysněnému životu, vysněnému zdraví, práci i změně třeba ve vztazích – začněte dělat věci jinak. Stačí vzít jedinou malou věc, jedinou částečku vašeho života nebo třeba nemoci, a tu zkusit udělat jinak. Klidně pozpátku, potmě, vzhůru nohama, jakkoli. Hlavně JINAK. To jako fakt stačí. Podívejte se na mě 😉
A jakou jednu malou věc začnete ode dneška dělat jinak vy?

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account