avatar
Jana LeBlanc
vloženo 2. 10. 2015
Líbí se mi

Moje tajemství: Jak si užít nákupy oblečení? Návod pro všechny, co nakupování z duše nenávidí!

avatar
Jana LeBlanc
vloženo 2. 10. 2015
Líbí se mi
Moje tajemství: Jak si užít nákupy oblečení? Návod pro všechny, co nakupování z duše nenávidí!

Moje tajemství: Jak si užít nákupy oblečení? Návod pro všechny, co nakupování z duše nenávidí!

Chodím v týdnu a brzo ráno

Mám obrovskou výhodu, že pracuju na volné noze a můžu si zorganizovat čas tak, abych do obchodů mohla vyrazit prakticky kdykoliv. Takže jsem toho po deseti letech konečně začala využívat a naučila se do obchodů chodit zásadně v pondělí nebo v úterý dopoledne. Zboží je pěkně uspořádané, neválí se nikde po zemi ani není různě roztahané po obchodě, tudíž je hned větší výběr. Taky tam nikdo není, tím pádem nemusím čekat na kabinku, no a prodavačky, kterých je v tuhle dobu pět na mě jedinou, se můžou strhnout ochotou (někdy i ty v Česku). Tím pádem je dost pravděpodobné, že když si zkusím džíny, co mi nejsou, nemusím se zase celá strojit, abych si došla do obchodu pro větší, ale někdo mi je přinese. O lala!

Žádný styling

Když jdu nakupovat, oblékám se co nejjednodušeji: triko, džíny, vlasy do culíku a jdu. Žádné hodinky, náramky, řetízky, náušnice, komplikované účesy, co musím milionkrát svléknout, nandat, upravit, přečesat, když si potřebuju koupit jeden svetr. Má to několik výhod. Jednak to celou nepříjemnou věc výrazně zrychluje, druhak nehrozí, že něco ztratím a do třetice, když v něčem vypadám dobře s minimálním make-upem, vlasy v culíku a bez doplňků, jak to celé asi bude působit, až to vytuním?

Dávám si limity

Sice nákupy nesnáším, ale vybírat dokážu donekonečna. To si pak říkám třeba: Nemám se jít podívat na ty pásky ještě tam a tam? Nebudou tam mít náhodou lepší? Co když v centru mají větší výběr (nemůžu vybrat a hledám větší výběr – chápete ten paradox?) atp. Většinou ale platí, že čím víc možností projdu, tím pravděpodobněji se domů vrátím úplně s prázdnou. Takže jsem si začala dávat limity. Například: Potřebuju si koupit svetr. Zajdu se podívat do tří obchodů a pak vyberu. Nebo: strávím výběrem maximálně půl hodiny a pak jeden koupím. Funguje to skvěle.

Zkouším si vždycky celý outfit

To je vychytávka, kterou mě naučila moje kamarádka stylistka. Chci si zkusit košili, kterou budu nosit k černým kalhotám? Pak si v obchodě najdu podobné a do kabinky si beru obojí. Líbí se mi halenka, kterou absolutně nemám představu, s čím bych spárovala? Podívám se na figurínu a zkusím přesně totéž, co stylisté oblékli plastové panně. Má to dvě výhody: nemusím přemýšlet, jak košile asi bude vypadat, až ji zastrčím do kalhot (právě to vidím), případně zabiju dvě mouchy jednou ranou a koupím rovnou celý outfit, takže po příchodu domů odpadá zkoumání, k čemu by se to tak mohlo hodit a zjištění, že k ničemu, tudíž si další věci budu muset dokoupit!!!

Spoléhám na wau efekt

Vypozorovala jsem, že cokoliv zkouším, spadne většinou do jedné ze tří kategorií: „wau“, „hm, ok, ale …“ anebo „příšerný“. Wau efekt je jasný, okamžitě bez rozmyslu beru. Dokonce už jsem ho naučila používat i manžela, pro kterého je nakupování podobné utrpení. „Co tě napadlo jako první, když ses viděl?“ ptám se. Když wau, tak wau, máme odbyto! U „hm, ok, ale …“ je to horší, protože nevím. A tak jsem si začala pomáhat jednoduchou otázku: „Kdybych šla dneska večer tam a tam, vzala bych si to?“ Když mě napadne, že bych radši dala přednost něčemu, co už mám dávno ve skříni, nechám šaty šatama, ať jsou jakékoliv. Těch peněz, co už jsem tímhle přístupem ušetřila!

Nekompletní neberu

Vlastně je ještě jedna kategorie, pro kterou zatím nemám jméno. To je ta, kdy vylezete z kabinky před větší zrcadlo a kamarádka nebo prodavačka řekne něco jako: „Ty brďo, skvělý. Ještě si k tomu dokoupíš pásek/kabelku/takové a makové boty/hodinky/podprsenku a bude to dokonalý.“ Pokud nic z toho už nemám doma, znamená to, že když si koupím tyhle šaty, strávím v obchodě dalších několik hodin, abych našla, co k nim. To nene. Pokud to není wau efekt bez doplňků (nebo bez takových, které seženu za pět kroků a padesát korun u pokladny), neberu. Stejně tak se snažím nebrat všechno, co vyžaduje jakoukoliv úpravu. Sama jí schopná nejsem a obětovat další čas a další peníze se mi prostě nechce.

Nenakupuju pro radost

V ženských časopisech se často píše, jak se máme občas rozmazlit nebo odměnit, hlavně když máme špatnou náladu. Musím říct, že tohle jsem úplně nepochopila. Protože když mám fakt špatný den a něco si zkouším, sebeslušivější věc skoro nikdy nespadá do kategorie „wau“, naopak si ve všem přijdu tlustší a ošklivější a cítím se tím pádem ještě mizerněji než předtím. A když už si přece jen nějakou věc koupím, radost mi vydrží asi tak dvacet vteřin, než si začnu vyčítat, kolik mě ta depka zase dneska stála. Když si chci fakt udělat radost, protože je mi mizerně, udělám si čaj, natáhnu tlusté ponožky a zalezu si do postele s knížkou. Když přitom na chvíli usnu a pak se probudím, většinou je to hned lepší. A hlavně: levnější!

Nechodím s prázdným žaludkem

Protože když se mi klepou ruce, na bedrech vyráží pot a rvu na sebe nebo ze sebe nervózně strhávám oblečení, jenom abych už to proboha měla za sebou a mohla se jít někam najíst, je to asi nejhorší chvíle pro nákup vůbec. Sice třeba dopnu o číslo menší kalhoty, ale k čemu mi to vlastně je? Když nepočítám věci ze slev, které jsem koupila prostě proto, že byly ve slevě, nejvíc nenošených věcí v mé skříni pochází z nákupů, které jsem udělala z hladu, kdy mi to jasně nemyslelo a kdy jsem něco donesla k pokladně jenom z toho důvodu, abych měla pokoj a mohla konečně vyjet do třetího na čínu.

Nechodím do obchodů, kde mi není příjemně

Těch je v Americe minimálně, takže tady jsem pravidla trochu rozšířila. Nechodím do nákupních center, kde se nedá pohodlně a zdarma parkovat a kde musím obejít půlku obchoďáku, než se dostanu ke schodům nebo výtahům do druhého patra. Nechodím do obchodů, kde za vrácenou věc nedostanu zpátky peníze, ale jen kredit na dárkovou kartičku. Taky nechodím do obchodů, kde jsem si ještě nikdy v životě nic nekoupila, ale několikrát jsem se snažila sama sebe přesvědčit, že je to moje chyba. Není. Nenakupuju v e-shopech, kde se platí větší poštovné, než jsem zaplatila za objednané tričko. Atd.

Nenakupuju pro lepší já, ale pro to aktuální

Ráda bych měla hedvábné šaty bez ramínek až na zem, lodičky na deseticentimetrovém podpatku a přes rameno messengera velikosti většího školního sešitu. Proto asi nejtěžší na mých nákupech je nepustit z hlavy realitu: že mám větší prsa a bez podprsenky nechodím ani doma, natož venku, že na minichůdách nedojdu ani z obýváku do ložnice, natož tak na metro, že notebook, nabíječka, sešit, diář, svačina, deštník, peněženka, mobil, druhá nabíječka a dalších tisíc věcí se nijak nezmenší jenom proto, že jsem jim pořídila značkový, krásný, ale bohužel malý nosič. Když dokážu myslet na to, že chodím nakupovat pro Janu, jakou jsem, ne pro tu, o kterém sním, většinou mám ze všeho, co si po nákupech donesu domů, jakž takž dobrý pocit.

Jak nakupujete vy?

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
avatar
janinkad 10. 8. 2017

Alenko, pro mě jak dělané-díky.

odpovědět
avatar
januliatko1984 5. 8. 2017

Zaujimave

odpovědět
avatar
Jana7 3. 8. 2017

já nakupování nesnáším

odpovědět
avatar
sipeji 3. 8. 2017

já nakupovaní miluji

odpovědět
avatar
vendilka3 2. 8. 2017

Super článek

odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

1
žena na začátku (naše Eva)
3.
rok startujeme v novém
9
regionálních Pracoven ŽENY s.r.o.
67 892
registrovaných inspirativních žen
2 887
testovaných produktů
108 807
vložených hodnocení