Příběh Renáty Kiary Vargové v knize Domov pro tělo i duši parádně dokládá to, jak by to na světě mělo fungovat. Muž (řemeslníci) vytvoří pevné základy, dají všemu formu a pocit bezpečí. A žena pak formuje to teplo domova, plánuje, zdobí, tvoří pavučinku pohody a takové té nenápadné funkčnosti. Ten pocit uspokojení z tvorby vlastního domova zná každá….
*heart**heart**heart**heart*
Narůstala spokojenost a vnitřní pocit pohody společně s tím, jak dům byl víc a víc „zabydlený“?
Musím Vás trochu poopravit. Bohužel jsem měla řemeslníky, kterým hrubá stavba moc nešla, postavili dům ledabyle, takže jsem z toho měla spíš obavu než pocit bezpečí. Musela jsem stavební tým obměnit a dost pečlivě dohlížet, aby pracovali poctivě. Byla jsem z toho tak unavená a vyčerpaná, že jsem musela na nějaký čas stavbu opustit a odjet na dovolenou, abych nabrala sílu pokračovat. Pak jsem postupně dům zabydlovala a dělalo mi to opravdu radost. Bez té pauzy bych na to neměla energii. Avšak musím říci, že v domě se postupně některé věci mění podle potřeby, i podle toho, kam svítí slunce, přestěhovala jsem pracovnu, je to zkrátka vývoj.
Myslím si, že ženy dost často opomíjejí ty části, které mají sloužit jim, které mají být místy, v nichž právě ony čerpají energii. Přesto, i v nejmenším nebo nejošklivějším bydlení by mělo být někde něco, co hospodyni pomůže. Čeho, jakého koutku, bychom se jako ženy neměly nikdy vzdávat?
To je těžko říct, každá žena preferuje něco jiného. Nedovedu si představit, jak by vypadalo nejošklivější bydlení :-). Mně dělá radost asi všechno. Miluji výhled do zahrady z vany, pohled do nebe skrz střešní okno v koupelně, líbí se mi moje malá bílá pracovna, ráda pobývám v kuchyni, miluji svůj ušák, stolek s květinami, misku s náramky, knihovnu, jídelní stůl, venkovní terasu. Nemám třeba televizi ani kazetu s líčením. A to jsou věci, bez nichž by se třeba mnohá žena neobešla. Já bych se neobešla bez toho, že mohu v každou denní i noční hodinu vidět nebe a jeho vesmírná tělesa. To by mi chybělo.
Domeček působí krásně, mile, žensky, často mne napadala otázka, se kterou se setkávám ve své praxi často, až mne to zaráží. Tyhle na míru a přes srdce vymazlené domy a interiéry se jen těžko rovnají se situací, že do domu přichází mužská energie. Jistě je část žen, která i z tohoto důvodu zůstává raději sama, ač to zní podivně, ale… co s takovým ženským domem, jak ho přizpůsobit muži? Nebo se muž musí přizpůsobit domu?
Nad tím jsem příliš nepřemýšlela, žiji tady a teď a nemám moc ráda úvahy typu „co by kdyby“. Až by taková situace nastala, tak bych ji řešila. Každopádně se domnívám, že v případě soužití partnerů by se měli přizpůsobovat oba stejným dílem, ne jeden druhému. Místo, které jsem si vybudovala k životu je malý dům, vedený jako rekreační a rozhodně na něm nijak nelpím. Až přijde do mého života muž, jsem připravená budovat nový domov společně s ním, aby byl takový, kde nám bude dobře oběma.
V tom je kus moudré pravdy… No a, jak vypadá takový ideální host do domu u vás?
Ideální host neexistuje, uvítám ráda všechny pozvané hosty, kteří přicházejí v dobrém. Často za mnou jezdí synové s jejich partnerkami, kamarádky, kamarádi, přicházejí sousedé z vesnice. Měla jsem tu i jednoho známého herce, který se hned svalil na pohovku se slovy: „Nevadí ti, když se natáhnu, viď?“
A nevadilo? 🙂
Nevadilo, brala jsem to s humorem. Herci jsou většinou jinak nastavení, naprosto bezprostřední a bez zábran.
Pobavilo mě, že člověka, kterého znám z filmů, mám doma na gauči.
A máte univerzální recept na domácí pohodu, který platí vždy a všude?
Aby člověk cítil pohodu, je potřeba se umět na sebe naladit. Vědět, co mi dělá dobře a pracovat na tom, aby se to naplnilo. Každý to má jinak, ale pro mě jsou to klid, příroda, takzvané teplo domova, tedy milí podobně naladění lidé, hezké věci, dostatek práce, která mě baví, tvořivost, dobré jídlo a pití, bylinková koupel, uvědomění si svého zdraví…našlo by se toho hodně. Rozhodně se však nedá říci, že to platí vždy a všude. Záleží na mnoha okolnostech, život je stále v pohybu.
*heart**heart**heart*Děkuji za rozhovor a přeju – no vlastně, ten život v pohybu, v hezkém pohybu… A krásný domov, který překvapí tím, že umí být ještě krásnější.
Rozhovor ke knize Domov pro tělo i duši (Eminent, 2018)
