Tato knížka vyšla již v roce 2013, do rukou se mi dostala zcela náhodou těsně před svátky a moc mile mě překvapila. Vrátila jsem se do dětství a báječně jsem se bavila. Navíc oceňuji velmi originální nápad – co kapitola, to 50 slov. Tenhle minimalistický styl mi v daném čase naprosto vyhovoval.
Přečteno jsem měla během pár hodin. Ovšem zaujala mne natolik, že bych vám ji ráda představila a doporučila.
Je padesát slov hodně, nebo málo na to, aby se v nich dalo říct vše podstatné? Malá El žije v Československu sedmdesátých let. Násilí mezi rodiči je běžnou součástí jejího dětství, neudivuje ji, ale poznamenává. Zvláštní výchova a patologické vztahy, jimiž je obklopena, ji uzavírají do izolace a El se postupně propadá do beznaděje. Toto vyprávění na pomezí prózy a poezie je lakonické, anekdotické, výraznou roli v něm hraje pointa jednotlivých minipříběhů. Každá z kapitol má přesně padesát slov, je příběhem sama o sobě a zároveň přidává další kamínek do mozaiky celé knihy.
Nikdy bych nevěřila, že z tak mála slov se dá poskládat tak hutný příběh.
