Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Marzicake
Marzicake
Vloženo 4. 1. 2020
Líbí se mi

O Kapku lepší sladkosti Marzicake

Marzicake
Marzicake
Vloženo 4. 1. 2020
Líbí se mi
O Kapku lepší sladkosti Marzicake

O Kapku lepší sladkosti Marzicake

Milujete sladké, rádi pečete, nebo jen tak sbíráte kuchařky? Možná i hledáte nějaký ten dárek pro někoho blízkého?

Zakoupením knihy "Sladká inspirace" můžete i pomáhat...

Zakoupením této knihy podpoříte Kapku naděje – nadaci pomáhající dětským onkologickým pacientům a jejich rodinám.

Jak jsem začala psát a nakonec vydala knihu…

Ke konci kalendářního roku se většina z nás malinko ohlédne a zabilancuje. A protože mi píšete krásné zprávy a e-maily, rozhodla jsem se i já malinko zakončit rok 2019 i tady na blogu. Celý tento rok byl pro mě rokem velkých změn a silných emocí. Největší zásluhu na tom mělo určitě mé onemocnění. Zvláštní bylo to, že jsem už několik měsíců před tím cítila únavu a pocit, jako bych čekala na něco, co mě zastaví a já si konečně odpočinu. Při oznámení té zprávy si pokládáte otázky a pocítíte strach, který vyvolává mnoho negativních myšlenek. Vše se ale postupně mění. Operace, ozařování a další onkologická léčba vás každým dnem posunuje jiným směrem. Člověk se z toho každodenního běhu najednou zastaví a je jen sám se sebou a prožívá to ticho kolem sebe. Klidnému životu se nějak svým nevědomým chováním vzdalujeme a tak určité zastavení pomáhá.

Časem jsem zjistila, že nemoc nepřichází za trest a jen tak, ale jako dar. Ano, čtete správně. Nemoc nás učí být lepší a často otevírá jiné cesty, obzory. Díky ní nám do života vstupují lidé a možnosti, které bychom nikdy jinak nepoznali. Alespoň tak to mám já. Začala jsem více vnímat to, co chci a co nechci. Hodně jsem poslouchala mluvené slovo a učila se meditovat. To vše mění i úhly pohledu na vše kolem mě a i mě samotnou. Postupně jsem začala svou nemoc mít ráda. Bez ní bych asi nikdy knihu nevydala. Proto beru nemoc jako dar.

Hned po operaci jsem věděla, že jen tak sedět a řešit v hlavě svůj stav, není nic pro mě. Procházela jsem fotky za celou dobu, co mám založený blog a Instagram. A přesto, že už jsem měla rozepsanou úplně jinou knihu, která s „cukrařinou“ nemá nic společného, začala jsem vylepšovat recepty na blogu a sepisovat osnovu knihy, ve kterou jsem nikdy ani nedoufala. Zjistila jsem, že fotografií je dostatek a tak jsem si dala cíl, že musím sestavit a napsat knihu, než bude ukončena léčba. A tak jsem den ode dne psala, sestavovala obsah, přiřazovala fotky a když mi to zdravotní stav dovoloval, snažila jsem se přibližovat k cíli. Věděla jsem, že některé fotky nejsou až tak kvalitní, ale sílu na opakované pečení určitých sladkostí, jsem neměla. Proto jsou v knize i poměrně historické fotografie z doby, kdy jsem se fotit vlastně učila. Profesionální fotograf by to stoprocentně zvládl lépe, ale to už bych nebyla já… Chtěla jsem, aby byla kniha složená jen z mých schopností a mimo portrétových fotografií, jsem si ji nafotila sama.

Poté, co jsem knihu dopsala (konec srpna 2019), soustředila jsem se na výběr tiskárny a nakonec si u ní zarezervovala čas na tisk. Do té doby jsem musela zvládnout grafiku a korektury. Zbývalo jen 5 týdnů. Musím uznat, že i tato etapa byla pro mě velikánskou zkušeností. Čím víc jsem si celý obsah prohlížela a četla, tím větší jsem měla obavy, abych to zvládla. Některé dny mi opravdu nebylo dobře. Věděla jsem, že musím odpočívat, ale nechtěla jsem se až tak oslabenosti po ozařování podávat. A tak byl každý den úplně jiný. Někdy jsem měla radost kolik jsem toho s knihou zvládla, ale jindy jsem nezvládla vůbec nic. S pozitivním přístupem jsem se posunovala každý den blíž ke svému cíli.

V okamžiku, kdy mi z tiskárny zatelefonovali, abych se přijela podívat na první tištěné stránky, pocítila jsem opravdovou úlevu. Byl to nádherný pocit. A v den, kdy mi tiskárna část knih dopravila domů, jsem si pobrečela. Nemohla jsem věřit, že jsem to zvládla a v termínu, který jsem si dala. Děkuji všem, kteří mi pomáhali můj cíl a sen splnit. Klaním se vám, že jste mi věřili a šli do toho se mnou. Vážím si toho.

Do toho jsem zjistila, že blog nesplňuje to, co bych si představovala. A tak dalším cílem bylo udělat ho úplně celý nový. Termín byl jasný. Týden před křtem knihy musel být hotov. I tady bych chtěla poděkovat všem, kteří mi pomáhali. Především mladší dceři, která mi plnila všechny mé představy a naučila mě s blogem pracovat.

A to ostatní už znáte. Křest knihy a autogramiáda s Vendulou Pizingerovou a Janem Fišerem z nadace Kapka naděje. A proč? Rozhodla jsem se, že výtěžek z knihy půjde na podporu dětského onkologického oddělení FN Motol. Díky knize „Sladká inspirace“ můžete i vy být o Kapku lepší. A pro vás, kteří budete mít knihu, jsou v roce 2020 připraveny soutěže o zajímavé ceny. Proto neotálejte a zapojte se do této pomoci.

Přeji nejen sobě, ale i vám všem návštěvníkům blogu v roce 2020 především zdraví. To ostatní jsou benefity.

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Jankkas
Jankkas 21. 5. 2020

Odpovědět
beata0063
beata0063 23. 3. 2020

Hmm,tak to je kniha pre mňa

Odpovědět
xxkouckaxx
xxkouckaxx 23. 3. 2020

gratulka

Odpovědět
Siraellen
Siraellen 22. 3. 2020

Odpovědět
Atevy
Atevy 9. 1. 2020

Odpovědět
Marzicake
Marzicake 22. 3. 2020

Děkuji

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
90 141
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.