Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Alice
Alice
Vloženo 13. 11. 2014
Líbí se mi

Moje posedlosti - PLETENÍ

Alice
Alice
Vloženo 13. 11. 2014
Líbí se mi
Moje posedlosti - PLETENÍ

Moje posedlosti - PLETENÍ

Posedlost je to krásná a ušlechtilá. Přečtěte si, kde všude Alice pletla A pak neváhejte! V Hand made najdete její krásné nákrčníky!

Miluju pletení. Žádné šití nebo háčkování, nebo nedej bože pletací stroj, ne ne, jen jehlice do ruky a jedu. Jak to vypadá v praxi můžete najít v Hand made.  

Začalo to úplně nenápadně. Za socialismu byla nabídka obchodů strašlivá, takže kdo si něco neupletl nebo neušil, měl dost problém. Moje maminka šila, docela zručně, takže to dodnes neumím. Nebylo proč se to učit. Taky přesnost není moje silná stránka, centimetr žádná míra. Moje maminka taky pletla, ale véélmi pomalu. Většinou až večer u televize a u toho usínala, takže její produktivita práce byla mizerná. Tak ještě rukavice stíhala udělat na příslušné roční období, se svetry to bylo horší. Poté, co mi jeden svetr pletla asi 2 roky, a to je ve věku 13 – 15 let sakra rozdíl, jak ve velikosti oblečení, tak v názoru na to, v čem je možné jít na ulici a v čem nikoliv, jsem její výtvor poněkud pohaněla a rozhodla se, že se to naučím a budu si plést sama!

Na svůj první výrobek jsem si vybrala vzor, namalovala si, jak bude vypadat, maminka zakoupila vlnu, pro jistotu víc, počítala s tím, že budu neustále párat a odpad bude veliký. Ale ne, za pomoci mojí maminky a sousedky, velmi zručné pletařky, jsem vyrobila svůj první rozepínací svetr se šálovým límcem a raglánovými rukávy, díky dostatku materiálu to byl spíš kabát. Nosila jsem ho neuvěřitelně dlouho a když jsem ho po ještě delší době vyhazovala, byla jsem překvapená, co jsem hned napoprvé zvládla. Tímhle začala moje pletařská éra. Začalo mě to bavit a já pletla, kdekoliv to jen trochu šlo. Večer u televize, ve škole pod lavicí.

Taky v mém prvním zaměstnání. Ne, nebyla jsem tam zaměstnaná jako pletařka, pracovala jsem v kanceláři, ale vytížená jsem zrovna nebyla. Ani já, ani moji kolegové, takže po tom, co jsme si udělali svoji práci, někdo vytáhl knížku, někdo křížovky, já pletení. Bylo schované v jednom šuplíku a při prvním vrznutí dveří jsem měla nacvičený hod pletením do šuplíku, zavření šuplíku nohou a nahození výrazu usilovného přemýšlení nad rozloženými papíry na stole. A myslela jsem si, jak to mám dokonale zmáknutý. Jen jsem zapomněla, že mám stůl u okna, okno je do malého dvora a přesně naproti má okno pan ředitel. Jednou si mě zavolal a pravil: Alice, odložte to pletení a s tímhle skočte na ministerstvo zahraničí. No dostal mě, jen jsem vyvalila oči, přitakala a rychle vycouvala. Plést jsem ale nepřestala.  Pletla jsem i ve svém druhém zaměstnání, ale protože to byla cestovní kancelář, tak jen mimo sezónu.  

A protože jsem pletla docela rychle, udělala jsem si z toho příjemný vedlejšák a zásobovala jsem svetry všechny kamarádky a známé. Pletla jsem i ve svém prvním zaměstnání po revoluci, celá firma se totiž sestávala pouze ze dvou lidí, to znamená já a můj šéf a kancelář jsme měli v budově, která se měla rekonstruovat, no prostě kromě nás dvou tam nikdo nebyl. Kancelář byla ve čtvrtém patře. Jak jsem zaslechla výtah, bylo hned jasné, kdo jde, nacvičeného hodu do šuplete nebylo třeba, výtah byl starý, chvilku trvalo než vyjel až nahoru, času jsem měla dost. Plést jsem přestala nějakou dobu po revoluci, to už jsme byli přestěhovaní v nových kancelářích, firma se rozrostla a na pletení jsem čas už rozhodně neměla. Taky v obchodech bylo najednou spoustu zboží, pletla jsem jen večer u televize, pokud jsem zrovna vůbec byla doma, a u toho usínala. Nepřestala jsem úplně, ale hodně jsem polevila.

Loni se moje posedlost objevila znovu v plné síle. Začalo to opět úplně nevinně. Je móda různých šál a chomoutů, i došla jsem do jedné z mála galanterií se zcela jasným nápadem na šálu. Tam jsem stála hodnou chvíli uprostřed obchodu, z každého kouta na mne jukala barevná klubíčka. Pohybovala jsem se po obchodě centimetrovou rychlostí, skoro každé klubíčko jsem nábožně brala do ruky a hladila. Odcházela jsem obtěžkána velkou taškou. Šálu dostaly všechny moje kamarádky a že jich nemám zrovna málo. Vymýšlím svetry na děti s praštěnými obrázky, ovšem jen do určitého věku. Když jsem se své 13-ti leté neteře zeptala: Nechceš něco uplést?, bez odpovědi na mě hodila pohled, který jasně říkal: Chceš mě totálně znemožnit? Ale kdybych tam našila cedulku Boss nebo Dior, tak by to možná prošlo. Manžel pro mé pletařské nadšení pochopení také nemá. Jen co mě viděl poprvé s jehlicemi, prohlásil: Ne abys mi něco pletla…nesnáším to.

A tak své výrobky opět prodávám. Najdete je v rubrice Hand made. A budu ráda, když ke své zimní výbavě přidáte i mou šálu. A krom toho - je to skvělý vánoční dárek.

Vaše Alice

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Duch
Duch 30. 7. 2016

moc pěkné také ráda pletu a hlavně pořád něco mnt na panenky

Odpovědět
konatovka
konatovka 23. 2. 2015

Bohužel, pletení mi nešlo, i když jsem se snažila sebevíc. Nejsem rukama zručná, Vy jste šikulka.

Odpovědět
Amanda
Amanda 18. 11. 2014

Hezké, mě to už přešlo, naposled na gymplu, když se obplétalo podle Burdy apod. V době, kdy seženu krásné rukavice za 10 Kč ve výprodeji, už nepletu. Ovšem moje máma se k pletení vrátila, protože zásob z minulosti máme dost, takže plete a plete...

Odpovědět
Dee
Dee 17. 11. 2014

Jako malou mě prababička naučila háčkovat, bohužel jsem to zvládla zapomenout. Ale čím jsem starší tím více zase toužím si to obnovit a naučit se i plést

Odpovědět
deeana
deeana 17. 11. 2014

Zrovna by se hodil pletený nákrčník...ale nemám na to trpělivost

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

2 922
testovaných produktů
85 698
registrovaných inspirativních žen
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.