Tak abych Vás nepřipravila ani o jeden poznatek z naší započaté rekonstrukce koupelny, sedím zde na gauči, s vlasy slepenými prachem, v teplákách s fleky, jejichž strukturu již nelze identifikovat. S nehty obroušenými od bourání všeho, co přišlo pod ruce. S očima zalitýma slzami, nebot má alergie na prach je želbohu stále aktivní a se vší silou se hlásí o slovo.
Mám strach dojít si na toaletu! Prosila jsem myslivce, aby ji nechal co nejdéle funkční (spolu s vanou). Udělal mi to k vůli. Takže zaprášený klozet nyní vysí (sedí,leží, trčí) na dvou prknech. Třetí je tam od toho, aby se na něj dali dát nohy, když už se podaří na mísu sednout. Je třeba udržovat neustále rovnováhu, neboť hrozí, že se i s hajzlem svalím kamsi do základů, kde vesele odtéká odpad (který je naštěsí ještě schován v plastových rourách). Vykonat potřebu (jakéhokoli druhu) doma nechávám stále jako tu poslední možnost, přesto se to prostě minimálně třikrát denně doma udělat musí.
Vana plně fuknční. Zrovna za chvilku se do ní chystám. Nesmím se tedy dotýkat ničeho jiného, než bílé (ehm, cože??) sanity, ale teplá voda mi vše vynahradí. Do koupelny jedině v erárních botech, které leží přede dveřmi. I pokoj vedle, kde jsme ještě dnes ráno sladce hnípali, je vyklizen. Vymyslela jsem si totiž (já trubka) samostatné WC a tak se k němu musí chtě nechtě probourat dveře. No a bourání, to je prach, špína, kamení, malta, cement, pavouci a tři siláci v montérkách. Nyní tedy plně obýváme pouze dvě místnosti naší chaloupky. V obýváku ulehneme do přestěhované postele mezi veškeré potřebné šatstvo na neurčito. A v kuchyni se krčí vše, co nešlo zabednit ve skříních.
Nemám radost. Ale nemám ani žal. Je to na neutrálu, přátelé! Prosím hodiny a dny, aby ubíhaly co nejrychleji. Aby se všecko stihlo a aby se nic neposralo! Aby byla naše nová koupelna krásná, útulná, s oknem a bez kanálku u vany.

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account