Když nevyjdou peníze a vy si nemůžete dovolit ten luxus jet k moři (možná že to až takový luxus není), nezbývá vám nic jiného, než vyrazit na dovolenou po své vlasti. Naše vlaječka na mapě padla na Moravu. A ne! Nejsem jedna z těch, kdo propadli Vinařům, neházím za hlavu Jihlavu ani netrhám Bobule. Prostě mám ten kout ráda už odjaktěživa. Možná to jsou kořeny. No každopádně penzion ve Valticích měl na týden dost plno. Jelikož na dovolenou jsme se připojili k mé rodině, což čítá kolem třinácti lidí (a to zdaleka není celá, jen ti odvážní). Pokyn zněl, nalož kola! Nemám problém. Kolo nové, potřebuje zajet.
Cesta děsná. Aby naše psí vyžírky neskončily oběšené na vodítku z hladu a nedostatku lidského kontaktu, musely na prázdniny do Koněcí. Dostaly balení chrupavých granulí, dvě vodítka, pusu na čenich a papa. Až za pět dní jsme se dozvěděli, že ta mladší (a větší) celé noci vyla a tak se hlídací rodinka moc nevyspala. Tímto se ještě jednou omlouváme a doufáme, že klobásy z Ráje chutnaly!
Myslivec to chtěl vzít přes Znojmo, ale příbuzní na nás netrpělivě čekali v jedné hospůdce, kterou jim doporučil kdosi, kdo asi nemá moc chuťových ani jiných buněk. Bloudili jsme, Mačůvky nás nenavedly správně a tak byl oběd ve tři. Schmoustaný mokrý papírový kapesník mezi kousky zelí v tom, co se u nás jmenuje obloha? Omluva a pití zdarma, chuť zkažená a v žaludku vibrace z hladu! Už tam budeme?
První večerní návštěva sklípků (povšimněte si prosím množného čísla, neboť na Moravě zkrátka neskončíte jen v jednom, ať už si myslíte cokoli) se obešla bez větších potíží, pilo se dál. Ráno výjezd. Kam že jsme to jeli? Do Lednice. Cestou pět zastávek a pět dvojek Chardonnay. V Lednici sochy z písku, zavřeny minaret, zavřený zámek a polozavřený zámecký park (bratia se totiž rozhodli natočit u nás pohádku). Ale cesta dobrá, až na ten krpál v Hlohovci.
Večer opět pijatika. Tentokrát ale byla, po úporné jízdě na kole, chuť na pivo! Pane Vavřík? Kam na pivko? Co? Jste na Moravě a chcete pít pivo? Hned naproti točí Budvar, nashle. Jen se zchladíme a hned zase půjdeme. Do vinařské pohotovosti, kde točí Müllerku i ve dvě ráno.
Protože další den byla na šestou zamluvená místa ve Valtickém podzemí (ano, jedná se zas o sklípek), kola se vynechala. Šlo se na Valtický zámek. Krásnější místo, než je vstup na nádvoří Valtického zámku neznám. Podle mě, náš nekrásnější zámek. Muzeum mučicích nástrojů splnilo mé očekávání a dalo i něco navíc. Tak například drtič lebky, křeslo pro čarodějnici (hádavou ženskou), anální hruška a jiné nechutnosti. Sledovat obličeje vycházejících z muzea byla snad ještě větší zábava. Někdo se tvářil, jako by právě viděl všechny ty umučené. Jiný, jako by u něj tu anální hrušku použili.
Skupina Cimbalmen. Chlapíci hráli opravdu skvostně. Zahrát soundtrack z filmu Poslední mohykán na basu, housle a cimbál. Ježily se mi chlupy na zádech, když tohle hráli. Jenže pak to posrali. Hoši! Opravdu se do sklípku nehodí hrát, že máte rádi víno, krásné ženy a zpěv. Je to komerční sračka z rádia a k vínu to slyšet nechci. Tento názor jsem ovšem sdílela pouze s myslivcem. Jakmile totiž zazněly první tóny této ódy, celý sklep povstal a začal hlaholit. Museli jsme ven. Rozdýchat zážitek.
Cimbalmeni skončili někdy v půl jedné. A my ne! My pili dál. A druhý den jeli do Mikulova. Výhled z kopečku mě dostal. V dálce bouřka a obří větráky. Další dvě decky Merlota.
Pokud můžu doporučit, ochutnávku vína ve sklípku (on to vlastně ani tak sklípek není, spíš vinárna), která se nachází… kdesi ve Valticích… přesněji v bráně (po pravé straně) na zámek. Kdo má rád sladší, ochutná Zimní vrch. Lepší víno jsem fakt nepila! Už mám flášu doma. Pán i paní (však jsme tam byli víckrát, ne?) moc příjemní, vše vysvětlí, trpělivě nalívají a úsměvy rozdávají. Pro mě jedinečný zážitek!
Pro myslivce boj a utrpení. Vína se přepil, až se z toho pozvracel. Na kole jsme jeli zas moc pomalu, aby se mohl řádně projet. Moje rodina a její smysl pro humor ho zas tak moc neberou a sexu se nedočkal vzhledem k organizaci dočasné ubikace. A tak mi někdo řekněte, jak strávit hezkou dovolenou s chlapem, aby z toho pak byli nadšení oba? Poněvadž jen ve dvou to bývá občas jen nuda na pláži…
