Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Lejdina
Lejdina
Vloženo 1. 9. 2017
Líbí se mi

Migrace dnes a zítra

Lejdina
Lejdina
Vloženo 1. 9. 2017
Líbí se mi
Migrace dnes a zítra

Migrace dnes a zítra

Migrace dnes a zítra

 

Migrační problematika je velmi diskutované téma napříč profesními skupinami. Věnují se jí političtí představitelé, média, akademičtí odborníci a v neposlední řadě i laická veřejnost. Toto téma se dnes dotýká nás všech. Vývoj mezinárodní politiky nám nepřinesl jen pozitivní změny v podobě širokých obchodních, studijních a dalších možností, které jsou všechny podepřeny stabilní a propracovanou právní úpravou, ale vyústil i v silnou migraci na kterou jsme nebyli připraveni.

 

Tématu migrační politiky se věnuje dnes a denně spousta článků, konferencí a jiných příspěvků. Diskutují se její negativa, její možná pozitiva, její zrychlený a nečekaný vývoj, ale většina těchto debat, článků a jiných sdělení se jen okrajově věnuje právní stránce této problematiky. To je z mého pohledu velká chyba. Právě právní základ migrační a azylové politiky je tím hlavním hybatelem.

 

Je důležité rozlišovat mezi pojmy migrace a azyl.  Migrace je přesun jednotlivců i skupin v prostoru, který je spolu s porodností a úmrtností klíčovým prvkem v procesu populačního vývoje a výraz ovlivňuje společenské a kulturní změny obyvatel na všech úrovních. Logicky jde ruku v ruce vývoj migrace s pokrokem a ekonomickým rozvojem. Oproti tomu azyl je ochranný pobyt, který stát poskytuje státnímu příslušníku třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti v souvislosti s jeho/ jejím pronásledováním zpravidla z  politických důvodů. U nás jsou důvody udělení asylu poměrně podrobně specifikovány v zákoně o azylu.[1] [2]

 

Od roku 2000 se počet žádostí o azyl v Evropské Unii téměř zdvojnásobil.[3] Tento nárůst je až alarmující. Evropská unie si je tohoto faktu samozřejmě vědoma. V roce 2015 Evropská komise přednesla svůj návrh uceleného plánu řízení migrace, jehož součástí byl plán na sjednocenou azylovou politiku EU, efektivní posílení návratové politiky, zlepšení ochrany vnějších hranic EU, zefektivnění boje proti organizovaným zločineckým sítím, zavedení distribučního mechanismu pro žadatele o azyl v rámci EU v momentech krize, vytvoření systému záchytných míst na hranicích, aktivace dalších evropských fondů a navýšení humanitární pomoci. [4] Návrh se tak dotýká nejpalčivějších oblastí, které bylo potřeba nově regulovat a přizpůsobit migračním tendencím.

 

Ačkoliv se nám může zdát migrace a azylová politika jako nekontrolovatelná oblast, věnuje se ji samotná EU a i politiky jednotlivých států podrobně. Úprava je zpravidla ucelená a jasná. Na druhou stranu nutno podotknout, že velmi často taky poměrně striktní. Systém velmi často není velmi vstřícný k osobám, jež ho potřebují. O azyl totiž lze požádat jen v konkrétní zemi EU, respektive v první zemí EU, na jejíž území uprchlík dorazí. Migranti si tak nemohou vybrat stát v EU, nemohou o azyl požádat jen tak v zahraničí ve státě, který by si dobrovolně vybrali. Tento přístup lze považovat za neefektivní a nesolidární vůči migrantům. Na druhou stranu je nutno podotknout, že velká míra otevřenosti a svobody volby by znamenala zásah do suverenit a sociálních politik států a samozřejmě také pospolitosti celé Evropské unie.

 

Nelze taky nezmínit poměrně kontroverzní přístup veřejnosti. Česká společnost je v přístupu k migraci velmi uzavřená a kontroverzní. V průzkumech veřejného míněné mají čeští občané velké obavy jak ze samotné migrace, tak ze samotných uprchlíků a islámu. A prakticky si za této situace a natavení našeho politického systému, kdy je politika nepřímo tvořena preferencemi voličů, představit stranu, respektive vládu, která by se k otázce migrantů stavěla otevřeně. Česká republika tak podpořila legální migraci, která byla vyhodnocena pro stát a jeho občany jako přínosná a dává nám možnost poměrně pružně reagovat na potřeby jak českého pracovního trhu tak i reflektovat dlouhodobé potřeby státu. Regulace je provedena především v rámci tvorby programů a projektů pro vybrané cílové skupiny cizinců, na jejichž vstup a pobyt má ČR zájem. Objem legální migrace je tak regulován v souladu s absorpčními kapacitami a integračními opatřeními na základě důkladného sledování jak migračních trendů, tak průběžné strategické debaty o potřebách českého státu v oblasti migrace.[5]

 

 

Z mého pohledu je přístup České republiky konstruktivním krokem. Migrační a azylová politika by měla být určitě regulovaná a strategicky kontrolovaná. Příliv nových jedinců je totiž spojen s řadou dalších témat, jako je jejich začlenění do sociální politiky, která velmi často není nastavena na potřeby jiných kultur. Otázkou také je zdali by se jim měla přizpůsobovat? Měla by být migrační politika reflektována v kulturních, náboženských, vzdělávacích, zdravotních a dalších oblastech? Za mě určitě ne. Stát by samozřejmě měl poskytnout ochranu a šanci migrantům a žadatelům o azyl zařadit se do běžného života. Oni by ale měli respektovat pravidla a kulturní formu státu. Naše země totiž není pouhý geografický prvek. Je to naše identita, která si prošla dlouhým sociálním a právním vývojem. Hodnoty, za které bojovali naši předci, a my je dále rozvíjeli do podoby dnešní moderní společnosti, nám umožňují poskytnout ochranu cizincům. Ti by si toho měli vážit a respektovat tyto právní a kulturní aspekty státu, ve kterém žádají o azyl.

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Jankkas
Jankkas 14. 6. 2020

Odpovědět
xxkouckaxx
xxkouckaxx 19. 5. 2020

zajímavě sepsané

Odpovědět
Lejdina
Lejdina 20. 5. 2020

děkuji

Maruš11
Maruš11 31. 3. 2020

super

Odpovědět
Lejdina
Lejdina 20. 5. 2020

díky

Kahomar
Kahomar 24. 1. 2020

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
101 366
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.