
Dnes je 5. prosince 2020, je sobota před druhou adventní nedělí, a to se každoročně v Drážďanech koná Štolová slavnost. Událost nesmírně populární, na kterou se sjíždějí lidé z široka daleka. Nepochybuji, že i mnohé z vás tam v minulých letech byly tak jako já.
Obroviti, slavnostně vyšňoření valaši, doprovázení průvodem, táhnou každoročně vůz s několikatunovou obří štolou od Rezidenčního zámku historickým centrem až k pódiu na vánočním trhu Štrýclmarkt na náměstí Altmarkt. V průvodu jsou zástupci různých řemesel - řezníci, ševci, hrnčíři, samozřejmě pekaři a mnozí další. Mně se nejvíc líbili kominíci. Každá, včetně mě, si na ně přece rád sáhne pro štěstí.
Na hlavním náměstí je pak gigantická štola nakrojena 1,6 metrů dlouhým a 12 kilogramů vážícím štolovým nožem, následně rozporcována a rozprodána návštěvníkům Stollenfestu. Všude kolem vozu se tísní stovky lidí, mávají svými žetony, které si koupili předem, a pak si spokojeně odnášejí svůj kus štoly domů. Tedy všichni ... jak se to vezme. Já, coby Chytrá horákyně, rozhodla, že chvíli počkáme, "až tam nebude tolik lidí..." Chyba! Velká chyba! Když jsme se po nějaké chvíli vrátili zpět, oopravdu tam už tolik lidí nebylo. Vlastně tam nebyl téměř nikdo. A proč taky, když ta obrovitá štola byla pryč? A tak nám zůstaly jenom žetony a poučení, že pořekadlo, kdo si počká, ten se dočká, v tomto případě neplatí.
Dnes by měl probíhat už 27. ročník této slavnosti, tedy pokud se nepletu. Říkám si, jestli v této divné koronavirové době slavnost vůbec proběhne. Nevím jak vám, ale mně se po těch davech lidí na Altmarktu stýská. A buďte si jisti, že příště si jistě kousek štoly ujít nenechám!
Místo, kde můžeš psát a diskutovat
Děkuji za komentáře! Potěšily mě. A co se těch davů týká - také jsem nejraději v lese, jenže letos je všechno jaksi jinak a po týdnech, kdy jsem byla povětšinou zavřená doma, se mi vážně po lidech stýská. Hlava na hlavě, popíjení svařáku, nakupování zbytečných drobnůstek na stáncích, ochutnávání vánočního cukroví... Opravdu se těším, až třeba příští rok budu po takovém trhu prskat, že jsem utahaná jako kotě a že mě ti lidi všude kolem už štvou.
Drážďany máme trošku z ruky, kromě našich trhů se nám líbilo i ve Vídni. No, ale těch lidí, co tam bývá. Loni v Praze jsme se pomalu "neprobojovali" na Staromák. To si člověk nevybere. Dneska jsme se vydali do lesa a ... paráda !!!
zrovna dnes jsme s manželem na drážďanské adventní trhy vzpomínali, jak jsme tam vždy mrzli, přitom dnes jsme měli venku 12 stupňů
Mně se po davech nestýská, mám ráda svůj klid