Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Mishula
Mishula
Vloženo 27. 8. 2015
Líbí se mi

Benátky, pro romantiky ráj :)

Mishula
Mishula
Vloženo 27. 8. 2015
Líbí se mi
Benátky, pro romantiky ráj :)

Benátky, pro romantiky ráj :)

Líbil se Vám článek o Korsice? Byla to hlavní část dovolené, ale my stihli víc, my stihli i BENÁTKY!

Vyjížděli jsme z trajektu z Italského Livorna a přítel se mne ptá, tak kam, na jezero, nebo do Benátek? Blázníš? To je jasný, že do Benátek. Jupííí, zlato jsi nejlepší!!!

Italské dálnice jsou ale celkem dost zpoplatněné, tak jsme se rozhodli pár EUR po celé Korsice ještě ušetřit a vydali jsme se mimo dálnici s pomocí navigace směrem na východ.

Bylo už pozdní odpoledne, bylo jasné, že někde musíme přespat. Moc kempů po cestě nebylo k vidění, bylo jasné, že musíme do kempu, potřebujeme sprchu! Byla už tma, viditelnost se zhoršila, označení možného ubytování jsme hledali marně. Až konečně jsme zahlédli cedulku camping, hurá, vydali jsme se směrem, kam označovala cedulka. Dlouhých 11 km (značně klesala ručička označující hladinu benzinu v nádrži) jsme žádnou jinou cedulku nepotkali, už jsme to pomalu otáčeli, dojezd na benzin byl 5 km a já už mírně zmatkovala, naštěstí přítel je v tomto klidný (to nikdy nepochopím, držím pusu, zavírám oči a už mi není dovoleno koukat na hodnoty, které se týkaly pohonných hmot, které zbývalo vyčerpat). Vytáhli jsme chytrý mobil, naťukali co hledáme do navigace a my ve výsledku byli pod kempem. Zakřičeli jsme si pro sebe hurá, projeli čtyři zatáčky a parkovali v kempu, kde nám bylo pomalu jedno, kolik bude stát. Měli jsme štětí, byli to velmi milí lidé. Postavili jsme stan a šťastní jsme se vrhli do sprch.

Ráno jsme vyrazili dál mimo dálniční úseky, pochutnali si na zmrzlině z mekáče a jeli dál. Cestou jsme koukali po okolí, po cedulích a taky jsem lovila v mobilu, kde nejlépe a nejefektivněji zaparkovat. Dojeli jsme do Mestre, kde jsme si podle dohledaných informací chtěli najít nejlevnější parkoviště San Giuliano, ve výsledku jsme si to zamířili nechtěně přes násep Ponte della Liberta přímo do Venezie a tam se zas otočili, neboť do parkovacího domu jsme nechtěli. Při druhém pokusu na nalezení správného parkoviště jsme ho lehce minuli a zaparkovali u zdejší loděnice naprosto bez poplatku. Žádná cedule, žádné parkovací hodiny, otáčeli jsme se jak se dalo ale platit po nás nikdo nic nechtěl, tak jsme to prostě zkusili. Byl už skoro večer.

Do srdce Benátek jsme chtěli autobusem, při hledání zastávky jsme náhodou narazili na český pár, který nás ochotně svezl... Hurá, ušetřili jsme nějaký drahocenný čas a pár drobných éček. Už jsme poznávali zdejší věžičky a atmosféra zdejšího výletního místa nás hned pohltila. Usoudili jsme, že tu je možné potkat snad všechny národnosti světa a že si neumíme představit, jak to tu může vypadat, když tu probíhá slavný karneval.

Na autobusovém nádraží jsme si zjistili, jak se nejpozději můžeme dostat zpět k autu, vyfotili si jízdní řády a vydali se tam, kde byl největší dav lidí. Otevřel se před námi krásný výhled, vaporetto všude na dohled, gondoly a soukromé lodní taxi nevyjímaje. Hned jsme se před tím krásným pohledem chtěli nechat vyfotit, žádali jsme výhradně kolemjdoucí též se zrcadlovkou v ruce, ale není fotograf jako fotograf. Vysvětlit číňankám v angličtině, jak bychom si přáli aby byl snímek komponován byl nejspíše nadlidský výkon. Ne ani tak slovně, ale aby to druhá strana pochopila. No, fotku nějakou máme, ale asi ji ukazovat nebudeme. Zasmáli jsme se tomu, řekli jsme si, že máme další zážitek a šli ulicí Fondamenta de la Croce. Všude suvenýry s maskami, gondolami... no Benátky.

Nasávali jsme atmosféru a toulali se uličkami, než se setmělo. A až se setmělo, tak to nebylo zrovna jednoduché najít cestu zpět. Neměli jsme s sebou mobil, který by nám ukázal, kde jsme (měli jsme celkem 4, ale neuvažovali jsme o tom, že se ztratíme, tak jsme je nechali nabíjet schované v autě). Nakonec jsme se samozřejmě vymotali, chtě nechtě jsme vyhledali čím dál více hustší davy lidí a na nádraží docupitali včas. Chvilku jsme poseděli před vlakovým nádražím, nasáli atmosféru nočních Benátek dali si pár polibků... no asi romantika, nebo jak se tomu říká? Nakoupili jsme jízdenky na bus a frčeli skoro předposledním spojem k autu. Intuice mi napovídala, že mám koupit jízdenky i na zítřejší dopoledne, ale neudělala jsem to... Chyba. Druhý den totiž byla neděle.

Ráno jsme se vydali na místo činu ještě jednou a to na druhou, mnohem více turističtější stranu. Rozhodli jsme se za ušetřená éčka (včerejší cesta do Benátek s českými turisty a dnešní ráno, kdy jsme prošli snad pár km a hledali jsme cokoliv, kde bychom koupili jízdenku - marně - jeli jsme tu jednu zastávku na černo!) využít zdejšího vaporetta. Objeli jsme to kanálem Canale della Giudecca z Piazzale Roma skoro až na konečnou San Zaccaria - Pieta. Cestou jsme obdivovali zaoceánské lodě, výhledy na protilehlé ostrůvky a věžičky. Po výstupu se na nás smálo pár masek lákajících ke společné fotografii a následnému výběru drobných pro jejich potěšení. Zkusmo jsme dělali, jako že je nevidíme, objektivy jsme mířili na architektonické skvosty a dávali jsme na sebe pozor abychom se sami sobě neztratili. Davy lidí úplně nemusím a úplně největší paradox je, když se ty davy zastaví na mostě. Pro pár snímku si tu lidé prosí, aby jim uhnuli z cesty a gondoliéři se předbíhají, kdo se usměje a vypadá lépe aby se našli ještě jiní, kteří vysolí přes sto éček aby mohli příbuzným vyprávět, že byli na gondole. No, upřímně, já taky doma říkám, že jsme v Benátkách pluli na lodičce, maminka jásá, jaká to musí být nádhera. Nikdo se už pak ale neptá, zda to bylo městské MHD nebo gondola s tím fešákem v pruhovaném tričku, co se ještě tak ladně odráždí od zdí aby plavba přidala na dramatičnosti před očima dalších turistů.

Vzali jsme to hodně z rychlíku, ale od náměstí sv. Marka jsme to prošli po svém zase zpátky na autobus, k autu a další cíl naší cesty bylo jezero Lago di Garda.  

Přesto všechno jsme viděli Canal Grande, Most vzdechů (Ponte dei Sospiri), Zvonice sv. Marka (Campanile di San Marco), Dóžecí palác (Palazzo Ducale), Náměstí Svatého Marka (Piazza San Marco) a spousty jiného v uličkách.

 

Na to, že to byl absolutně neplánovaný výlet, na který jsme se vůbec nepřipravili, tak to byl skvělý zážitek, je tam opravu moc krásně! 

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
evionka
evionka 6. 7. 2017

já mám na Benátky příjemné vzpomínky

Odpovědět
lemur
lemur 5. 7. 2017

Krásné. V Benátkách jsme také již před několika lety byli.

Odpovědět
Siraellen
Siraellen 4. 7. 2017

Odpovědět
sipeji
sipeji 4. 7. 2017

také o nich sním.....

Odpovědět
Ovace
Ovace 4. 7. 2017

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

1
žena na začátku (naše Eva)
3.
rok startujeme v novém
10
regionálních Pracoven ŽENY s.r.o.
3 000
žen v průměru na jedné akci v OC
84 929
registrovaných inspirativních žen
2 922
testovaných produktů
43 290
odeslaných produktů
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.