Rytíř don Quijote měl pro své výpravy koně, Rosinantu, já se vydala po Španělsku o pár staletí později ve čtyřkolce Škoda Yeti. Projela jsem trasu od západního pobřeží Costa del Morte v Galicii až do nejvýchodnějšího přístavu El Castell na ostrově Menorca. Stranou ale nemohla zůstat cesta do Santiaga de Compostely a ani větrné mlýny La Mancha. Všechna tato místa mají neuvěřitelnou atmosféru, která se dá jen stěží popsat… Musí se to prostě zažít.
Moje španělské putování začíná ve zcela unikátním regionu v horách na hranicích Francie a Španělska, v Baskicku. Hrdí Baskové mají to štěstí, že tu žijí mezi zelenými kopci a horami, které se tu skoro dotýkají nebe, v těsné blízkosti mořských břehů, a právem se chlubí nejlepší kuchyní v celém Španělsku. První delší zastávkou je proto San Sebastian. Stylové město s příjemným klimatem a mořskými vlnami je domovem nejvyhlášenějších tapas barů. Místní pintxo bary, kde si obřadně dávám první tapas, praskají celý večer ve švech…Tour po místních tapas barech je zážitkem, na který se nezapomíná. San Sebastian stojí za to, a to jsem teprve na začátku…
Než se dostanu do asturských hor, kam mám namířeno, trvá mi to skoro celý den jízdy. Na trase provincií Kantábrie je totiž hned několik zajímavých míst, které stojí za to navštívit. Prvním z nich je bezesporu Bilbao. V 90. letech zde vyrostl na místech, kde původně stály továrny, jeden skvost.
Budova Guggenheimova muzea s ladnými křivkami od architekta Franka O. Gehryho je tvořená z plechů a ukrývá pod svou „kapotou“ díla od Picassa nebo Kupky. Druhým místem na trase, kde důkladně testuji Yeti v jízdě po kočičích hlavách, je půvabné středověké městečko s působivým románským kostelem a panskými domy – Santalina del Mar blízko Santanderu.
Po cestě tu jsou krásné pláže omývané Atlantikem a v těsné blízkosti se tyčí úchvatné Pyreneje. Zelené louky, pastviny s kravami se tu střídají s kopci a horskými vrcholy a sousedí s panenskými divokými plážemi.
Pro cestovatele jako já, který touží po relaxu v přírodě v kombinaci s objevováním historických památek a gastronomickými zážitky, je severozápad Španělska v tomto ohledu rájem. Pravda, místní klima má tendenci se během dne dost často měnit. Příroda tu opravdu umí být dost nevyzpytatelná. Ani v srpnu, kdy zbytek Španělska prahne o kousek vláhy, tu není o déšť a mlhu nouze.
Mým cílem pro tento den je Picos de Europa se štíty z vápence vysokými kolem dvou a půl tisíce metrů nad mořem. Není se čemu divit, ne náhodou je Španělsko s průměrnou nadmořskou výškou 660 metrů nad mořem druhou nejvýše položenou zemí v Evropě, hned po Švýcarsku. Toto pohoří příbuzné Alpám má bezpočet trekových tras. Já volím tu, která vede kolem divokého kaňonu z vesničky Poncebos do vesničky Kain. Po počátečním stoupání je cesta víceméně rovná a vede podél stále se zužujícího kaňonu, který fakticky prochází hranicí s dalším asturským sousedem, krajem Kastilie a Leon. Počasí je tu rozmarné a 12kilometrová cesta ve 42 stupních na slunci je proto zkouškou odvahy i mé odolnosti. Tu si teprve člověk uvědomí, jak je voda důležitá… Unavená, ale šťastná se vracím zpět k autu a opět usedám za volant vstříc vyhlídce na štítu El Naranjo de Bulnes (2519 m). Ten je nazývaný také Pico Urriello a je neformálním symbolem Picos de Europa. Čistá nádhera.
Po „tropickém“ treku v horách přichází vhod trocha relaxu na pláži. Na oblasti kolem Picos de Europa je velmi příjemné, že stačí ujet zhruba 30 kilometrů a člověk je u přenádherných mořských břehů. Ty v létě čas od času člověka odmění krásným počasím, a to pak je například u pláží Llanes parádní koupání ve smaragdovém moři. Večer zakotvíme v původním královském městě Cangas de Onis s římským mostem, kde první asturský král Pelayo započal znovudobývání Pyrenejského ostrova z rukou Maurů.
Další cesta mě vede přes pobřeží do hlavního města Asturie, Ovieda. Právě tady se nachází význačná katedrála se svatou kaplí ukrývající kříž z 9. století, který se stal symbolem města i samotné Asturie. V okolí Ovieda se nachází několik kostelíků z 8. až 10. století, postavených v ojedinělém asturském pre-románském stylu s arabskými prvky.
V dalším pokračování cestopisu se vydám s modelem Yeti ještě více na západ, až k divokým břehům Atlantiku označovaným prozaicky Costa da Morte… 

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account