Během cestování na Moravě (léto 2021) mě napadlo podívat se do míst, kde žil Karel Kryl, nasát jejich atmosféru a nějak se zamyslet nad tím, do jaké míry tohoto geniálního zpěváka formovalo prostředí, ve kterém vyrůstal.
Dětství v Kroměříži
Začala jsem hledáním domu, kde se Karel 12. dubna 1944 narodil. Ulici Březinova č. 9 jsem v Kroměříži našla úplně snadno. Je to poměrně úzká ulice se zelení před domy, namačkanými těsně vedle sebe, zakončená kruhovým objezdem, jemuž vévodí Lídl. Život jako by se v této ulici úplně zastavil, byl zde naprostý klid. Na domě je od r. 2014 pamětní deska.

Rodina Krylových se poté v Kroměříži ještě dvakrát stěhovala, až je v roce 1950 komunisté nechali vystěhovat do suterénu domu v dnešní ulici kpt. Jaroše 11, hlučné třídě, kousek od centra. Karlovi bylo tehdy šest let. Navíc komunisté v tomto roce zlikvidovali jeho rodičům tiskárnu, kterou založil už v r. 1909 jeho dědeček. Před zraky rodičů, Karla i jeho dvou sourozenců soudruzi komunisté rozbili veškeré tiskařské stroje a odvezli je do šrotu.

V Kroměříži tedy Karel vyrůstal a prožíval dětství. Těžko říci, jak prožíval dětství v takovém majestátním městě, jako je Kroměříž, s impozantním Arcibiskupským zámkem a ohromným zámeckým parkem, okouzlující Květnou zahradou a mnoha kostely.
Nad Arcibiskupským zámkem, v jehož interiérech mimochodem natáčel Miloš Forman slavného Amádea, se rozprostírá svažité Velké náměstí. Na jeho horním konci stál před městským úřadem asi třicetiletý muž, zpívající do mikrofonu. Jeho zpěv mě okouzlil natolik, že jsem se svou rodinou zaujala místo v první řadě zahrádky Radničního sklípku a během debužírování jsme přirovnávali dechberoucí tklivé, anglicky zpívané písně, ke Krylovi. Tu čistotu a autentičnost projevu mají asi místní umělci v krvi.  

Mládí v Novém Jičíně
Později se rodina Krylových přestěhovala do menšího města Nový Jičín, kde Karel prožil své mládí. Od 15 do 18 let studoval na Keramické škole v Bechyni, protože se chtěl stát hrnčířem po pradědečkovi. Brzy potom ale změnil své plány a rozhodl se pro hudbu a poezii. Když mu bylo 24 let, zažil v roce 1968 v Novém Jičíně okupaci. Složil zde také legendární píseň „Bratříčku zavírej vrátka“.
V Novém Jičíně mě uchvátilo krásné hlavní náměstí s historickými domy s podloubím po celém obvodu. Za náměstím se v prostorách zámku nachází muzeum, kde jsem se od paní v pokladně dozvěděla, že rodina Krylů zde pořád ještě žije, mají poblíž náměstí obchůdek. Bratr Jan, který je o tři roky mladší, než Karel, „krásně zpívá, ale už toho nechal, protože prý tvrdí, že Karel byl jen jeden“. Paní však prozradila, že Jan zpívá opravdu krásně, že jeho zpěv je k nerozeznání od Karla. Místní obyvatelé jsou na Karla pořád pyšní – a mají proč.

Dospělost v Německu
V září 1969, když bylo Karlovi 25 let, zúčastnil se písničkářského festivalu v západním Německu. Ten rozdíl oproti tehdejšímu Československu musel být pro něj ohromný, protože dva týdny poté si požádal o politický azyl v Německu. Zůstal v exilu celých dvacet let, nikdy se však nevzdal svého československého státního občanství. Do Československa se poprvé vrátil až po pádu komunismu, kdy 30. listopadu 1989 přicestoval na pohřeb své matky. Od té doby žil střídavě v Německu a Československu. Zemřel náhle na srdeční příhodu v roce 1994 v Mnichově, když mu bylo pouhých 49 let. Je pohřben v Praze, poblíž Břevnovského kláštera.
Zatímco lidé v komunistické době žili své běžné životy, Karel měl už z dětství zkušenost s tím, že komunisté berou majetek. Viděl věci tak, jak se mají. Viděl dál, než ostatní občané. Viděl pravdu, kterou si nemohl nechat pro sebe. Ve svých písních nesmlouvavě kritizoval to, co vnímal jako nespravedlnost a příkoří. Škoda, že Karel Kryl nemůže žít věčně, protože takového „básníka s kytarou“ by potřebovala každá společnost v každé době, i v té dnešní.  

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account