Cestou a na úvod
-
Vím, že je to divný, ale na dovolenou opravdu nejezdíme jen kvůli tobě.
Nejsme tvoje služebnictvo, ale rodiče. Sluhům se za práci platí.
Na dovolené se odpočívá. Všichni odpočívají. Ano, i tví rodiče odpočívají…
Jestli kopneš do sedačky toho pána před námi ještě jednou, tak už tě neubráním.
Šeptej potichu!
Ano, ten chlápek před tebou je námořník, má divný pohled a chybí mu zub.
Neptej se pořád, kdy už tam budeme. Já to taky nevím.
Na pokoji
-
Ty velký postele nedělají pro děti, ale pro dospělé a musíme se na ni vejít dva.
Nikdy nevstávej dříve, než je malá ručička hodin za sněhuláčkem. Jinak přijde ten zlý námořník z letadla a odnese si tě.
Cestou na snídani nedupej! V tuhle dobu (před sněhuláčkem) vstávají jen rodiče zlobivých dětí, uklízečka a ti, kdo ještě nemuseli jít spát. Pamatuj na toho námořníka.
Vezmi si plavky, ať se já nemusím vracet.
Když odcházíme na pláž, pokus se aspoň předstírat, že také něco neseš.
V jídelně
-
Nedožaduj se přídavku, či odchodu z jídelny, když si rodiče ještě nestihli vypít ani kávu.
Jídelna je od slova „jídlo“, nikoliv „pití“. Proto se v ní jí, a nejen pije limča.
U večeře se dají jíst i jiné věci než hranolky, pizza, meloun a zmrzlina.
Když něco vyleješ, aspoň do toho nešlapej.
Pokud to neuneseš, dá se jít i dvakrát.
Na pláži
-
Jestliže rodič odvláčí kilometr k moři tunu hraček a ty si pak hraješ jen s jedním kyblíkem, neříkej, že se nudíš. Vůbec radši moc nemluv a cestou domů předstírej, že pomáháš.
Má-li rodič v ruce knihu, chce si číst.
Má-li knihu na obličeji, spí. Není třeba ho budit, aby se to dozvěděl – chce, aby to tak zůstalo.
Postavit jeden hrad denně stačí.
Když zakopete tatínka do písku, musíte ho i vykopat.
Pískem neházíme. Písek v trenkách dře i námořníky.
Do kufru sbíráme jen mušličky, ne písek na stavbu celého domu.
Cokoliv, co leželo na pláži nebo plavalo ve vodě, se nejí. Rozhodně ne syrové.
Ve vodě
-
Na rodiče rozpáleného sluncem z fronty na tvoji zmrzlinu, necákej. Nikdy!
Když maminka říká: „Nenamoč mi vlasy“, není to výzva ke hře na cákanou. Myslí to vážně.
Když je maminka nalíčená, necákej vůbec. Mohla by se proměnit ve strašidlo s podlitýma očima. A těch se bojí i námořníci.
Když se maminka po celém dni konečně pracně nasouká na lehátko a chce se chvíli houpat na vlnách, rozhodně není vhodná chvíle chtít další pití, namazat nebo zase něco hledat.
S lehátkem nehoupej a nesnaž se shodit maminku dolů. V tomto případě by mohla chtít odejít s námořníkem místo tebe – a dobrovolně.
Napadají vás další? Podělte se o ně v komentářích;) Těším se!;)
Na Ouzasna.cz je už přes padesát povídek. Nezapomeňte mne sledovat na FB, ať vám další neutečou.-))
Kam dál?
Co dítěti u pečení cukroví fakt nevysvětlíte
Já nechci děti!
Jak to mám s časem? Hrajeme si na honěnou…
Toho pána já neznám
Prokletí rudých kytic