Cestou a na úvod

    Vím, že je to divný, ale na dovolenou opravdu nejezdíme jen kvůli tobě.
    Nejsme tvoje služebnictvo, ale rodiče. Sluhům se za práci platí.
    Na dovolené se odpočívá. Všichni odpočívají. Ano, i tví rodiče odpočívají…
    Jestli kopneš do sedačky toho pána před námi ještě jednou, tak už tě neubráním.
    Šeptej potichu! 
    Ano, ten chlápek před tebou je námořník, má divný pohled a chybí mu zub.
    Neptej se pořád, kdy už tam budeme. Já to taky nevím.

 
Na pokoji

    Ty velký postele nedělají pro děti, ale pro dospělé a musíme se na ni vejít dva.
    Nikdy nevstávej dříve, než je malá ručička hodin za sněhuláčkem. Jinak přijde ten zlý námořník z letadla a odnese si tě.
    Cestou na snídani nedupej! V tuhle dobu (před sněhuláčkem) vstávají jen rodiče zlobivých dětí, uklízečka a ti, kdo ještě nemuseli jít spát. Pamatuj na toho námořníka.
    Vezmi si plavky, ať se já nemusím vracet.
    Když odcházíme na pláž, pokus se aspoň předstírat, že také něco neseš.

 
V jídelně

    Nedožaduj se přídavku, či odchodu z jídelny, když si rodiče ještě nestihli vypít ani kávu.
    Jídelna je od slova „jídlo“, nikoliv „pití“. Proto se v ní jí, a nejen pije limča.
    U večeře se dají jíst i jiné věci než hranolky, pizza, meloun a zmrzlina.
    Když něco vyleješ, aspoň do toho nešlapej.
    Pokud to neuneseš, dá se jít i dvakrát.

 
Na pláži

    Jestliže rodič odvláčí kilometr k moři tunu hraček a ty si pak hraješ jen s jedním kyblíkem, neříkej, že se nudíš. Vůbec radši moc nemluv a cestou domů předstírej, že pomáháš.
    Má-li rodič v ruce knihu, chce si číst.
    Má-li knihu na obličeji, spí. Není třeba ho budit, aby se to dozvěděl – chce, aby to tak zůstalo.
    Postavit jeden hrad denně stačí.
    Když zakopete tatínka do písku, musíte ho i vykopat.
    Pískem neházíme. Písek v trenkách dře i námořníky.
    Do kufru sbíráme jen mušličky, ne písek na stavbu celého domu.
    Cokoliv, co leželo na pláži nebo plavalo ve vodě, se nejí. Rozhodně ne syrové.

 
Ve vodě

    Na rodiče rozpáleného sluncem z fronty na tvoji zmrzlinu, necákej. Nikdy!
    Když maminka říká: „Nenamoč mi vlasy“, není to výzva ke hře na cákanou. Myslí to vážně.
    Když je maminka nalíčená, necákej vůbec. Mohla by se proměnit ve strašidlo s podlitýma očima. A těch se bojí i námořníci.
    Když se maminka po celém dni konečně pracně nasouká na lehátko a chce se chvíli houpat na vlnách, rozhodně není vhodná chvíle chtít další pití, namazat nebo zase něco hledat.
    S lehátkem nehoupej a nesnaž se shodit maminku dolů. V tomto případě by mohla chtít odejít s námořníkem místo tebe – a dobrovolně.

 
 
Napadají vás další? Podělte se o ně v komentářích;) Těším se!;)

Na Ouzasna.cz je už přes padesát povídek. Nezapomeňte mne sledovat na FB, ať vám další neutečou.-))
 
Kam dál?
Co dítěti u pečení cukroví fakt nevysvětlíte
Já nechci děti!
Jak to mám s časem? Hrajeme si na honěnou…
Toho pána já neznám
Prokletí rudých kytic
 

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account