Testujeme, blogujeme a sdílíme recenze.
vložila 7.5.2017

Tereza je autorkou úspěšného blogu: Deník raka. K psaní ji motivovala vážná nemoc

Tereze Schillerové je 37 let, narodila se stejně jako já ve znamení ryb a pochází z Prahy. Přes den pracuje jako marketingový specialista, po večerech se stává vášnivou blogerkou. Život jí převrátila naruby vážná nemoc – rakovina lymfatických uzlin.

 „Psaní bylo vždy moje záliba, ale díky nemoci jsem svůj sen teprve zrealizovala. Dříve bych se bála psát svoje myšlenky veřejně. Ovšem moje psaní inspirovalo řadu lidí k tomu svůj boj nevzdat, nebo si pár věcí v sobě uvědomit. Takže to moje psaní má smysl. A z toho by měl radost asi každý autor,“ říká sympatická tmavovláska.

1. Terezko, pamatujete si, kdy se u vás objevily první příznaky, že něco není v pořádku?

První příznaky nemoci se objevovaly tak dva roky před samotným vypuknutím nemoci. Začaly mě navštěvovat angíny.  Nemoc nakonec propukla v dubnu 2015, to už se nedala přehlížet.  Extrémní únava, podrážděnost, noční pocení, dráždivý kašel a cítila jsem obrovský tlak do hlavy. Nikdy nezapomenu na 19. duben 2015. Byla to neděle. Můj stav se začal zhoršovat, odjela jsem do nemocnice a už si mě tam nechali.

2. Jak se s něčím takovým člověk vyrovná?

Po překonání počátečního zmatku, následně šoku a myšlenkách na smrt jsem se prostě musela vzchopit. Jakmile začaly chemoterapie tak jsem nemoc přijala. Našla jsem v sobě po zbytek léčby obrovskou vnitřní sílu. Člověk nikdy neví, jaké v sobě má rezervy, dokud je opravdu nepotřebuje.

3. Začala jste psát velmi úspěšný blog „Deník raka“, kde popisujete vše o své nemoci a dodáváte tím sílu ostatním                          nemocným. Kdy jste se k tomuto kroku rozhodla?

Deník raka jsem začala psát skoro přesně na den, rok poté, kdy mě hospitalizovali. Už během nemoci jsem si chtěla psát deníček a zaznamenávat co vše léčba obnáší, myšlenky, které se mi honí v hlavě každý den, jenže jsem k tomu nějak nenašla správný impuls. Byla jsem často unavená a volné chvilky jsem věnovala odpočinku, nikoliv psaní. Rozhodla jsem napsat vše otevřeně, tak jak to bylo, bez servítek, bez příkras. A to čtenáře oslovilo, protože se v tom našli. A oslovilo to i ty, kteří tuto nemoc neprodělali.

4. Jste maminkou, jak vaši nemoc prožíval váš syn?

Celou tu dobu – od začátku nemoci až do vyléčení – syn netušil, že mám rakovinu. Myslel si, že mám nějakou chřipku… Nechtěla jsem mu to říkat, bylo mu teprve sedm. Vše jsem mu vysvětlila až po delší době.

Vnímal, že jsem unavená, bylo mu to divné, protože jsem dříve nikdy nepolehávala, byla jsem akční, pořád jsme někde byli, a najednou jsme byli pořád doma. On si chtěl hrát a já jsem na to neměla sílu. Co, ale snášel hůře, byla občasná nepohoda doma. V půlce léčby se můj stav horšil psychicky a prohloubily se partnerské problémy. Ty obrovsky vygradovaly ještě po léčbě. Musela jsem synovi vysvětlit, že to vše s jeho tatínkem řešíme. Hlavně ho ujistit, že to není jeho chyba.

5. Jak se člověk po tak vážné nemoci dokáže začlenit do běžného života?

Zpočátku jsem si připadala jako nahá, strašně zranitelná, neschopná naskočit zase do toho každodenního marastu. Věděla jsem ale, že chci dotáhnout do konce tu svoji psychiku i partnerské problémy. Po úspěšné onkologické léčbě jsem se ani nestačila nadechnout, nabrat síly a věděla jsem, že mě čeká boj další – s vlastním myšlenkovým světem. Našli jsme manželskou poradnu, tam mi našli i psychologa pro individuální terapii a začaly další měsíce plné tvrdé práce. Proto má pro mě začátek post-fáze navždy trpkou příchuť. Byl to masakr. Strašný očistec. Nakonec jsme to všechno zmákli.

6. Co vám v boji se zákeřnou nemocí nejvíce pomohlo?

Moje vnitřní síla, touha žit. A také kamarádka Adéla. Ona byla člověk, který mě naučil mluvit o nemoci otevřeně. Zajímala se o mě, nikdy mě nelitovala a byla vždy nestranná, co se týká mého partnera. Nikdy mě proti němu neštvala, vždy si mě vyslechla, mně se ulevilo a život šel dál. Vděčím jí za hodně. Ona mi ukázala, co je to skutečný přátelství.

Pokud byste se chtěli s Terezou potkat osobně, 27. května bude setkání v Pracovně ŽENY s.r.o. v pražském Karlíně. Setkání je u příležitosti ročního výročí blogu Deníku raka a to, že je kniha na světě.

„Ráda bych dodala na závěr toto:

Chtěla bych i nadále psát s takovou otevřeností jako doposud. Umět věci pojmenovávat a pomáhat otevírat oči těm, kdo chtějí. Lidé se pořád za něčím honí, mají přehnané ambice, chovají se k sobě neuctivě a myslí si, že se každý den vzbudí a budou mít zase něco, za čím se zase vyplatí hnát. O tom ale život není. Ta pravá podstata už lidem pomalu uniká.

Věřím, že moji nemoc vyvolal dlouhodobý vnitřní stres, který jsem si v sobě nastavila, z lidí, kteří se ke mně chovali špatně, něco mi provedli a já jsem si s tím neuměla poradit a další nevyřešené věci v sobě. Všechno se to postupem let nabaluje a nabaluje, jako sníh na kouli, když stavíte sněhuláka.

A mě jednou takovou „kouli“ našli v mezihrudí. Byla to koule plná všeho, co jsem neuměla zpracovat. Postupem času do sebe tedy všechno zapadlo s naprostou přesností. Roky jsem se řítila do průseru a přehlížela jsem to. Když jsem se probudila po první chemoterapii tak jsem najednou byla schopna vnímat všechno to, co mi běžně připadalo normální. To, že mi bije srdce, hýbu nohama a rukama a můžu se zvednout z postele. V životě je tolik drobností, kterých si stojí za to všimnout.“

Terezce moc děkuji za krásný a upřímný rozhovor a přeji jí jediné – ZDRAVÍ.

PS: Víte, že ve středu 10. května je Světový den proti rakovině?

 

Nahlásit obsah

Co je s obsahem v nepořádku?

Sdílet obsah

Vyberte ze svých kontaktů

Čtěte také
Místo, kde můžeš psát a diskutovat (16)
Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
11.8.2017
Terezko, přeji Vám hodně sil a zdraví!!! A Martino, Vám díky za pěkný rozhovor...
10.8.2017
Také vám přeji hodně sil!!!
10.5.2017
Přeji hodně síly a zdraví.
9.5.2017
Inspirující žena a hlavně silná,přeji hlavně zdraví
Místo, kde můžeš psát a diskutovat (16)
Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
11.8.2017
Terezko, přeji Vám hodně sil a zdraví!!! A Martino, Vám díky za pěkný rozhovor...
10.8.2017
Také vám přeji hodně sil!!!
10.5.2017
Přeji hodně síly a zdraví.
9.5.2017
Inspirující žena a hlavně silná,přeji hlavně zdraví