Lenka byla vždy velmi vyspělá, zodpovědná a cílevědomá. Fascinovala mě její houževnatost. Tím, jak si šla svou cestou a nikdy neslevila ze svého cíle a snu. Naopak. Čím více dospívala, tím více se ujišťovala, že jde správným směrem.
Ovšem nic pro ni nebylo jednoduché. Spousta odříkání, práce, šetření, a slz. Jejím největším snem bylo odjet do Austrálie. Cestovat, poznávat, učit se, prostě si užívat všeho, co život nabízí. Místo, aby se přihlásila na vysokou, dřela u pásu jak mourovatá, jen aby si našetřila na letenku a nějaké úspory, které bude v zahraničí potřebovat. Neskutečně se dokázala ve všem omezit, šetřila každou korunu a potom přišel den D… Den jejího odletu za svým snem…
„Na odlet do Austrálie si stále ještě vzpomínám, protože to byl můj první let v životě a přímo do Austrálie. Byla jsem z toho tak trochu nervózní.“ Lenka vlastně odlétala do Austrálie s cílem, aby se výborně naučila anglicky a poznala novou zemi a kulturu z pohledu mezinárodního studenta. Některé cíle, které si vytyčila, se Lence splnily, ale nepřipadá jí, že by to byl vrchol, konec něčeho. Ono je stále na čem pracovat a zdokonalovat se. „Mám spoustu plánů, které bych v životě chtěla uskutečnit. Pokud člověk dělá, co ho baví, tak si myslím, že vždycky přijde pocit naplnění a určitého štěstí. Důležité je to nevzdat, protože během té cesty za svými sny se učíme, jak zdolávat nepříjemné životní situace a hlavně nacházíme a poznáváme sami sebe víc, než kdykoliv předtím,“ snaží se Lenka motivovat všechny, kteří na svém snu teprve pracovat začínají.
Lenka je opravdu typ člověka, který se dokáže z něčeho nadchnout a sám sebe motivovat. Když si něco umíní, tak to musí vždy dotáhnout do konce. Nikdy ji příliš nezajímaly názory druhých lidí. Byla ve svém životě tolikrát kritizována a podceňována ostatními, dokonce i přáteli a rodinou, kteří přesně vždycky “věděli”, jak by měla žít svůj život, ale přitom oni sami si nevěděli rady, jak by ten svůj život měli žít, aby se cítili naplnění.
Lidé by měli méně snít a přestat si vytvářet falešné iluze o tom, jaké by to mohlo být. Pokud opravdu chtějí vědět, o čem to je, tak ať to zrealizují. Ten správný čas je právě teď, v tento moment. Právě teď je ta pravá chvíle a příležitost dělat ty malé krůčky k dosažení svých cílů.
Při pohledu zpět si Lenka uvědomuje, jak skvělá lekce do života byl její odlet do Austrálie. „Jsem sama sobě vděčná za to, že jsem to nevzdala při prvních neúspěších a překážkách, kterých bylo opravdu hodně. A tím doslova myslím hodně! Všechny ty překážky, které jsem dostala od života, byly skvělé lekce, za které jsem teď nesmírně vděčná, protože mě to neskutečně posunulo kupředu a k poznání.“
Ptala jsem se Lenky, zda se nebála opustit svůj domov, své jistoty. Její odpověď mě nepřekvapila:
„Jenom teoreticky – pokud bys přiletěla do Austrálie a zjistila bys, že po nějaké době to nezvládáš, protože se dostavily pocity strachu a nejistoty, tak v ten moment by sis měla uvědomit, že tahle část tvého JÁ, je tvé slabé místo, na kterém by se mělo pracovat. Řekněme, že by pro tebe nastala velká krize, se kterou by sis nevěděla rady. Jako člověk máš dvě možnosti: buď se té krizi postavíš čelem a budeš se ji snažit překonat, anebo můžeš odletět zpátky domů, ale tím pádem nedochází k žádnému rozvoji tvé osobnosti – tvého JÁ.
Pak se stane, že v životě začneš stagnovat a možná k tobě budou přicházet další pocity nenaplnění. Abych byla upřímná, já bych se nechtěla vrátit zpátky do svých jistot a bezpečí, které jsem měla v Česku. Tyto pocity jistoty a bezpečí mě vůbec nenaplňovaly. Díky mým bohatým zkušenostem z Austrálie, jsem se naučila důvěřovat sobě samé a svým pocitům.“
