Pavla vytvořila svůj vlastní koncept výchovy a péče o děti jako reakci na dnešní rodičovství, které nazývá v jeho mainstreamu aktivním, angažovaným. Píše knihy, vede poradnu a nesnaží se rodiče poučovat, ale ukázat jim vše na svých zkušenostech ze své praxe. „Ve své poradně se věnuji mnoha rodičům, zejména matkám, které jsou velmi unavené, až zničené ze svého rodičovství,“ říká.
V čem škodí přílišná angažovanost rodičů?
Z toho, jak o své děti neustále pečují, se vším jim pomáhají, všestranně je rozvíjejí a bez přestání chrání.
Na první pohled to zní skvěle: jsou to přece perfektní mámy. Jenže ona je taková dost dobrá máma pro dítě svým způsobem lepší než máma perfektní. A teď ani neříkám nic nového. Na to upozornil už před půl stoletím britský pediatr a psychoanalytik Donald Winnicott.
Jde o to, že příliš dobrá máma chrání dítě před všemi frustracemi, uspokojuje jeho potřeby ještě dříve, než je stihne dítě vůbec postřehnout. A to ho ochuzuje o možnost učit se s frustracemi zacházet, zvládat je vlastními silami.
Můžete uvést nějaký příklad?
Třeba si představte, že si vaše dítě hraje na zahradě s dalšími dětmi. A vy cítíte, že se připozdívá a ochlazuje. A aby mu náhodou nebyla zima, běžíte za ním s bundou, aby se obléklo. Na první pohled jste skvělá máma, ochráníte dítě před pocitem chladu ještě, než mu vůbec zima začala být.
Jenže: v prvé řadě ho rušíte ze hry, prudíte, a je-li vaše dítě starší, tak ho také „znemožňujete“ před kamarády. Dále ho okrádáte o slastný pocit zachumlání se do teplé bundy, který by zažilo, kdyby mu skutečně už zima začala být.
A nakonec vaše dítě nerozvíjí citlivost ke svému tělu. Nepotřebuje s ním komunikovat, protože máma mu řekne, co cítí, či by mělo cítit. Už rozumíte?
Ano rozumím, ale také to tak občas dělám 🙂 Říkala jste, že za vámi chodí zejména matky, otců se to netýká?
Týká, ale méně. Muži jsou většinou uvolněnějšími rodiči. Jednak mají od přírody větší tendenci riskovat, a pak pro ně je rodičovství více koníčkem, kdežto pro nás ženy má mnohem blíže k povolání, zejména jsme-li zrovna na rodičovské dovolené, a své profesi se nevěnujeme.
Proč myslíte, že tomu tak je?
Výchova a péče o děti je kulturně-společenskou záležitostí. Jaká je společnost se samozřejmě velmi odráží v tom, jak vypadá výchova. A pokud je naše společnost perfekcionistická, výkonově zaměřená, komerční a úzkostná, jaké pak může být naše rodičovství?
Zmínila jste také komerci. Jak ta se v této oblasti projevuje?
Perfekcionističtí a nejistí rodiče, kteří chtějí „to nejlepší pro své dítě“ jsou samozřejmě ideálními zákazníky a spotřebiteli všeho možného, hmotného i nehmotného. Co vše lze dnes rodičům prodat! Najděte si na internetu výbavičku pro miminko, jsou to sálodlouhé seznamy věcí…
Myslíte si tedy, že bychom také neměli pořizovat vůbec nic a nechat výchově naprosto přirozený průběh bez moderních pomůcek?
Ne, to ne, nejsem extremistka. Jen upozorňuji na to, že přínosy většiny těch věcí nebývají jednoznačné. Ony nám něco dávají, ale zpravidla i něco berou.
Řada z těch věcí například naše dítě ochraňuje a zabavuje: chůvička nám umožní odejít v klidu od spícího dítěte, různé závěsné kolotoče a houpadla miminko zabaví, i písničku mu zazpívají, takže nemusíme zpívat my.
Stačí přijít až když nastane problém. Jenže na druhou stranu si myslím, že lidský kontakt je pro dítě lepší, než houpadlo a kolotoč, a pak prolaktin, kterému se přezdívá hormon péče, se nám vylučuje právě v kontaktu s dítětem.
U žen prolaktin působí sekreci mléka, a vedle toho – u obou pohlaví – také to, že o dítě pečujeme rádi, že nás to naplňuje štěstím. Když se od dítěte často vzdalujeme, naše hladina prolaktinu významně klesá, a péče se pro nás stává méně uspokojující.
Je to tedy opravdu to, co chceme? Na rizika vás ale žádná reklama neupozorní a pro člověka není snadné tyhle věci nahlédnout. Naopak: čím méně vás péče o dítě uspokojuje a baví, tím víc si říkáte ještě, že tihle pomocníci jsou. A pořídíte ještě něco dalšího.
Jak uvolněné rodičovství tedy pomáhá? Proč bychom jej měli praktikovat?
Uvolněné rodičovství upozorňuje na rizika přílišného nasazení rodičů jak pro děti, tak pro rodiče a rodinu jako takovou. A pak samozřejmě hledá cesty, jak z toho ven.
Je hodně praktické. Upozorňuje na to, co můžeme dělat jednodušeji a pro všechny zúčastněné příjemněji. Posiluje rodiče v tom, aby naslouchali svým dětem, aby dokázali čerpat ze své intuice, používali zdravý rozum a nenechali se dotlačit do něčeho, co nesvědčí ani dětem, ani jim samotným jen proto, že je to dnes zvykem.
Když se jako rodiče uvolníme, žije se zpravidla lépe nám i našim dětem.
