Nechodím sem z nějaký morbidní potřeby. Neděsí mě to, i když v noci bych tu zrovna sama netoužila nějak extra jít…Nejde mi o to očumovat cizí staré hroby, nebo si hledat místo pro svůj pokojný odpočinek, až přijde můj čas.
Možná chodím sem, protože je to oáza uprostřed ztřeštěného toku rychlosti v pražském MHD. Je tu ticho. Klid. Samota, která však netíží, ale dává prostor. Prostor k přemýšlení. Nebo prostě jen k tomu jít…Odpočinout si. Ne navěky. Jen dokud to duše potřebuje. Je to místo, kde není ani živáčka. Můžete se tvářit jak chcete: nasraně, jako mrtvola nebo se tlemit. Tady nikdo nikoho nesoudí. 
Možná chodím sem, protože je to místo, kde jednou skončíme všichni. Všichni, kdo vás štvou, zraňují nebo milují. Všichni, kterým lžeme i ti, kterým říkáme čistou pravdu. Smrt je jediná jistota. Nemusíme jí vyhledávat, ona přijde sama. Ale nemusíme se jí děsit. Je tu, každý okamžik našeho bytí. Na tomto místě má však pohov. 

Možná chodím sem proto, abych se přesvědčila, že mohu kdykoli z tohoto místa odejít a žít dál svůj život tak, jak si přeji….A to myslím smrtelně vážně!

 

zrzka-drzka.com

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account