“Josefíno, Josefíno, spíš?” šťouchal do ní Izzy, když si všimnul, že spí už přes 4hodiny.
Ospale se k němu přetočila a promnula si oči. Pak se protáhla jako kočka pronesla: „Teď už ne,“ ušklíbla se na něj. „Nevím proč, ale ten let mě nějak ukolíbává. Těším se, moc se těším na konzerty a na to všechno, takže bych měla být spíš energická a hopsat, ale ta cesta je příšerně nudná.“ Povzdechla si a zahleděla se Izzymu ospale do očí.
“Víš, že jsem si toho nikdy nevšimnul?” podivil se Izzy a dál si vzájemně s Josefínou vyměňovali oční kontakt. “Vždycky jsem si myslel, že jako bruneta máš automaticky hnědá oči, ale až dneska vidím, jak málo si všímám. Jsi jako kočka – ty je mají taky tak krásně zelené a veliké, uhrančivé. A je zajímavé, že i když nejste s Richiem pokrevní sourozenci, máte je nachlup stejné, jen s tím rozdílem, že on je modrooký, jinak ten tvar, dlouhé řasy…. To se jen tak nevidí.” Pronesl zasněně.
“No jo, většinou je to jediná věc, díky které si lidi myslí, že jsme s Richiem praví sourozenci. Já z toho, že mám velké, moc nadšená nejsem. Často mi přijde, že díky nim vypadám vyšinutě, ale s tím už nic neudělám.”
“A ani nedělej. Máš nádherné oči, fakt.” a dál na sebe oba zasněně hleděli, jako kdyby se snažili skrz oční kontakt tomu druhému číst myšlenky.
“To myslíš vážně? Opravdu se ti líbí moje oči?” podivila se a zčervenala, když Izzy souhlasně přikývnul.
“Koukni na ně. Na Josefínu a Izzyho.” zpozorněl najednou Richie a šťouchl do Jaye, který seděl vedle něj. “Vidíš, jak na sebe koukají?”
“A co s tím je?” ptal se Jay nechápavě, protože mu nepřišlo pranic zajímavého na tom, že se na sebe ti dva dívají. “Prostě vedou konverzaci a oční kontakt mezi lidmi je normální, Richie.”
“Ale když to vypadá, jako kdyby Izzy Josefínu balil.” namítl nakvašeně, ale rozhodl se tu myšlenku pustit z hlavy, a tak stejně jako ostatní si raději začal listovat v časopise.
Jay se k Richieho výstupu víc nevyjadřoval a hleděl si svého. Na rozdíl od něj, mu totiž Josefína a Izzy neleželi v žaludku. Co sešlo na tom, jestli Izzy Josefínu balí a co na tom, jestli se mu to povede. Právě tohle byly poslední Jayovy myšlenky, než samou nudou usnul.
Richie dolistoval časopisem a najednou se mu vtíravá myšlenka na to, že jeho nejlepší kamarád vyjíždí po jeho mladší sestře znovu vtěsnala mezi všechny starosti spojené s koncerty a světe div se, byla daleko důležitější, než přemýšlení o vystoupení.
“Hej, Hej Vincente!” zavolal potichu a Vinnie se na něj ospale a rozmrzele otočil. Zamžoural očima a čekal, co z Richieho vypadne. Ten však jen ukázal na zadní sedačky, kde nikdo nebyl a gestikulací naznačil Vinniemu, aby se tam s ním na chvíli přesunuli.
“Tak povídej, co potřebuješ?” zeptal se Vincent, který očividně vůbec nechápal, co mu chce říct Richie tak důležitého, že to nemůžou vyřešit před ostatními a musí se kvůli tomu schovávat v zadní části letadla.
“Nevím, jestli jsi si toho všimnul, ale Izzy poslední dobou na Josefínu kouká víc, než je zdrávo.” Protáhl obličej a naklonil se přes sedačky jako špion, aby na svou sestru dobře viděl. Ta se teď ale bavila s Cayceem a o Izzyho ani očkem nezavadila.
“A já ti s tím můžu pomoct jak? Mám snad k jednomu z nich jít a zavázat jim oči? Doufám, že něco podobného pak nepotká celou naši partu, kamaráde. Oči k životu celkem potřebuju a nerad bych, aby sis myslel, že když mluvíme s Josefínou, automaticky po ní všichni bažíme.” Zachechtal se Vincent.
“Sakra Vinnie, nedělej si z toho legraci. Tohle je vážné.” Opáčil důležitě Richie a vrátil se zpět na sedadlo, protože usoudil, že žádné nebezpečí teď Josefíně ze strany Izzyho nehrozí.
“Richie, co je vážné na tom, že Izzy kouká na Josefínu? Já se teď na tebe taky koukám a vážně si nemysli, že ti Tím dávám najevo své sympatie.” Pokrčil rameny.
“Já jenom nechci, aby to postoupilo dál. Viděl jsem, jaké pohledy na sebe házeli dneska a u čeho to skončí zítra? Za týden? Potřebuji zkrátka, abys mi od Josefíny zjistil, jestli se jí Izzy líbí.”
“To ti jako mám dělat špeha?” zkřivil znechuceně obličej Vincent a Richieho nabídka se mu moc nezamlouvala. Přeci jenom jsou s Josefínou nejlepší přátelé a tohle by byla podpásovka.
“Ne, zas tak bych to nenazval. Jenom to potřebuju zjistit, protože… No to je jedno. Zkrátka bych opravdu potřeboval tvoji pomoc.”
“Tak proč se Josefíny nezeptáš sám? Vycházíte spolu dobře a taky si toho řeknete dost. Tak si s ní o tom promluv a zjistíš hned, na čem všichni jsme.”
“Myslíš, že by mi tohle řekla?” Podivil se Richie a silně o tom pochyboval. Se setrou měl opravdu dobrý vztah, ale tuhle informaci si určitě schová raději pro Vinnieho, než pro něj.
“Když to nezkusíš, nic nezjistíš.” Odvětil vyzývavě Vincent a zvedl se ze sedačky. “A podle mého názoru, jenom zbytečně vyšiluješ. Josefína a Izzy jsou jenom kamarádi.” Dodal a vrátil se zpátky na svoje místo. Richie udělal to samé a pořád mu hlavou prolítával den Josefíniných narozenin, dnešek na letišti, jak ji Izzy vzal do náručí a teď to zamilované koukání si do očí.
“Izzy po ní jede, to je jasné. Ale já to nemůžu dovolit, to prostě nejde.” říkal si v duchu, když koukal z okýnka. Pod nimi nebylo nic jiného než moře a všude kolem byly velké mraky páry. “Proč zrovna moje ségra? To si nemohl vybrat někoho jiného?” svraštil čelo a dál uvažoval. “Anebo má Vinnie pravdu. Třeba jenom vážně zbytečně vyšiluju. Asi začínám být paranoidní.” Zakroutil hlavou a opřel se o opěradlo. Na chvíli zavřel oči a potom usnul.
Letadlo přistálo a Richie sebou škubnul, jako kdyby ho někdo píchnul nožem do zad. Promnul si oči a zjistil, že v letadle je už úplně sám, až na Izzyho a Josefínu, kteří se muckali jen o pár sedaček dál.
Ostatní už zřejmě odešli a Izzy s Josefínou se rozhodli využít chvilku soukromí, aby je nikdo neviděl. Ale chyba lávky! Richie se rozhodl, že to tak nenechá a vymrštil se ze sedačky.
“Izzy, co to má znamenat?!” řekl vyjeveně a supěl zlostí. Oni se jen pousmáli a pokračovali v tom, v čem je přerušil.
“Jak jsi mi to mohl udělat?” Běsnil dál a chytl Izzyho za rameno. “Vždyť je to moje sestra! Poslouchej mě, když s tebou mluvím!” vyjel na něj prudce a tělem mu projel horký proud. “Myslel jsem, že jsi kámoš a ne, že-” ukázal na ně a sesunul se naproti do sedačky. „Máš na výběr takových holek a musíš si začít zrovna s ní? Víš, jaká je naše rodina …“
“Jo kamaráde, takový je život.” Odvětil jízlivě Izzy a ošklivě se na Richieho ušklíbnul. Josefína se raději k ničemu nevyjadřovala, ale stále byla obtočená kolem Izzyho jako břečťan. Možná do Richieho vjel vztek nebo spíše ochranitelský pud, tak jako tak se na Izzyho vrhnul a odtrhl ho od Josefíny. Potom ho vytáhl i z uličky a dal mu pěstí přímo do nosu.
“Co blbneš?” zarazil se Izzy a chytnul mu obě dvě ruce. “Koukej se probrat nebo někomu ublížíš.”
“A o co mi asi jde?” naštval se Richie a nepřestával sebou házet. “Já tě přerazím, Izzy, já tě přetrhnu jako hada. To se těš.”
“No to se teda těším. Teď se ale probuď, slyšíš, vstávej! Richo! Probuď se.” Richie cítil, že s ním někdo cloumá, ale Izzy ani Josefína to nebyli. Dokonce se mu jako někde uvnitř hlavy neustále ozývaly něčí hlasy, které ani jednomu z přítomných nepatřily. Zkoušel ještě máchat rukama, ale dostal jen tupý úder do hlavy a najednou se probudil. Se zpoceným čelem a vytřeštěnýma očima zjistil, že ještě nepřistáli a všechno se mu to jenom zdálo.
“Dost, že ses probral.” řekl Jay a masíroval si temeno hlavy. “S tebou se vážně člověk nenudí. Kdyby ses viděl, jak jsi tu vyváděl. Pořád si mumlal něco o tom, že někoho zřídíš, že někomu ukážeš a do toho si máchal tak šikovně rukama, že jsem od tebe jednu koupil.” Smál se a ukázal si na bolavé místo.
“Promiň Jay, já, omlouvám se. Jsem poslední dobou nějaký nervózní a asi se mi to odráží i ve snu. Vážně promiň.”
“A nechtěl by sis o tom promluvit? Myslím, že by ti to prospělo a třeba by ses potom zbavil podrážděnosti a konečně bys mohl v klidu spát.”
“Jo, asi máš pravdu.” přiznal Richie a vybavil si poslední chvíli svého snu. Izzy proti němu stál a vysmívavým pohledem se mu koukal do očí. Teď však jen zmateně seděl na sedačce a zdálo se spíš, že se bojí o kamarádovo psychické zdraví.
“Hej Richie, už jsi v pohodě?” zeptal se, když k němu došel.
“Jo, jo. Už je to dobrý.” Zamumlal, ale zpříma se Izzymu do očí podívat nedokázal. Nechápal, co to s ním je. Ať to bylo cokoliv, musel to vyhnat z hlavy dřív, než začne jejich velký koncert v Sydney.
“Nejlepší by bylo, kdybych si o tom promluvil s Josefínou.” uvažoval. “Jo, přesně to udělám. A taky pokecám s Izzym. Musím vědět, co se to děje. Vinnie má pravdu a určitě se ukáže, že se chovám jenom jako hysterický brácha. Bože, to je děsný!” nadával si sám ve vlastní hlavě.
“Je ti vážně dobře?” Zajímali se kluci a teď se k němu přiklonila i Josefína.
“Richie, vždyť jsi úplně bílý.” Vykřikla a s kamennou tváří hleděla na svého bratra. “Je ti špatně, nebo ti mám přinést vodu, řekni si. Dojdu za stevardkou.” Nabízela mu svou pomoc.
“Ne to je dobrý, dík.” Zdvořile odmítnul. “Je tu ale jedna věc, o které bych s tebou potřeboval mluvit. jedná se jenom o takovou hovadinu, ale pro mě je to celkem důležitý.”
“Tak fajn.” kývla hlavou a asi čekala, že jí to Richie vyklopí tady v letadle.
“Nevadilo by ti, kdybychom si pak zašli třeba v hotelu na pizzu?” zeptal se a čekal Josefínino odmítnutí. Samozřejmě neprávem. Josefína se na něj zazubila a s pozváním souhlasila. Potom se ještě všichni jednou na Richieho ustaraně podívali a sedli si na svá místa.
Když se hrnuli australským letištěm, odchytl Josefínu Vinnie a trochu oba zpomalili, aby nikdo z kluků jejich debatu neslyšel.
“Richie s tebou nechce probrat jen tak nějakou hovadinu, jak tvrdil v letadle. Chce si s tebou promluvit o tobě a Izzym.” Zašeptal.
Josefína jen pobaveně vykoulila svá modrá kukadla a zasmála se.
“O kom? O mně a o Izzym?” Nechápala. “A co bych mu jako měla vyprávět? A nebo ještě líp, na co se mě tak asi bude Richie vyptávat?”
“To nevím. Ale jedno ti říct můžu. Richie má podezření, že tě Izzy balí a zrovna dvakrát se mu to nelíbí.”
“To si opravdu Richie myslí?” Zarazila se a konečně začala jejich rozhovor brát vážně. “Nemyslela jsem si o něm, že je takový puritán. Jak ho vůbec napadlo, že by něco mezi mnou a Izzym mohlo být?”
“Všiml si toho, jak na tebe Izzy poslední dobou koukal a prý ho dorazilo, jak jste se na sebe dívali v letadle.”
“Jen mi říkal, že mám hezké oči. Nic víc. Je na tom snad něco špatného?” Pokrčila rameny Josefína a pak popoběhli s Vincentem o kousek dopředu, protože jim ostatní utíkali až nebezpečně moc.
“Teď ti taky klidně řeknu, že máš hezky učesané vlasy. A proč? Protože je to pravda a tvůj účes se mi líbí. Sakra Vinci, jak by to na světě dopadlo, kdyby si lidi nadávali a ponižovali se? Copak mi nemůže pochválit kluk oči? To musí hned znamenat, že mě táhne do postele, sakra?”
“Na mě naštvaná nebuď.” ohradil se Vinnie. “To by sis měla vyřídit s bráchou a myslím, že pokud mu to řekneš takhle, všechny obavy z něj opadnou. Teda, pokud v tom opravdu není něco víc.” Zpříma se na Josefínu zadíval. Byl to sice kamarádský pohled, ale i z něj se dalo vyčíst, že chce od Josefíny, aby k němu byla upřímná.
“Neřekneš to Richiemu, že ne. Důvěřuju ti jako nikomu na světě, tak prosím moji důvěru nezklam.” poprosila Josefína a když Vinnie slíbil, že bude držet jazyk za zuby, naklonila se k němu a pošeptala mu do ucha: “Musím přiznat, že Izzy se mi už líbí nějaký ten čas, ale není to nic, kvůli čemu by se měl Richie strachovat. Je to lidské ne, že se někdo někomu líbí. A rozhodně Izzyho nebalím. Jenom se navzájem pošťuchujeme, ale víc v tom není.”
“Já ti věřím, ” kývnul hlavou Vinc a pak se oba dva kamarádi objali.
“A chceš něco vědět, Izzy o tobě někdy mluví.” řekl a cítil se trochu provinile. V téhle chvíli dělá vlastně pravý opak, než bylo jeho úkolem. Richie ho požádal, aby od Josefíny zjistil, jak to mezi ní a Izzym vypadá a Vinnie teď Josefíně Izzyho dohazuje.
“Vážně?” Zazubila se na něj. “Tak to by mě nenapadlo.”
“Ty Jos, ale Richiemu o tom ani slovo, jasný? Přetrhnul by mě jako hada. Oba dva víme, že je showman, je s ním legrace a dokáže vždycky poradit, ale jakmile se něco týká tebe, je schopný jít přes mrtvoly. To je důvod, proč Leonardo tenkrát nepřišel na ten ples. Richie mu to zakázal.”
“Co? A to mi říkáš až teď? Richie zakázal mojí velký dětský lásce jít semnou na ples? Ale proč to udělal?”
“No, teď toho lituje.” přiznal Vinnie a trochu zčervenal. “Tenkrát ti mělo být 13 a Leonardovi 15. Takže Richie se rozhodnul, že zasáhne. Prý je na tebe Leo moc starý a máš na takové věci dost času.”
“Jaké takové věci máš na mysli,” nechápala Josefína a děsila se toho, co všechno se na bratra dozví. I když teď věděla, že tohohle je až dost.
“Richie zná tvoje kamarádky a ví, jak to chodí. Bál se, aby tě Leonardo nevyužil, přestože o něm věděl, jak je slušný. Šlo jenom o bratrskou ochranu. Nezlob se na něj, on to tenkrát myslel dobře,” snažil se ji uklidnit.
“A myslíš, že teď udělá to samý s Izzym?” zděsila se a teď stála s Vinniem jen kousek za celou partou. “Jako, že ho nějak vyděsí, aby-“
“Těžko říct, ale jen jsem tě chtěl připravit na to, že tě Richie bude vyslýchat ohledně tohohle, tak aby sis pečlivě rozmyslela, co mu řekneš.”
“Dík.” řekla Josefína a pousmála se na něj. “Jsem ráda, žes mi to řek. Vůbec jsem netušila, co by se mnou brácha mohl chtít probírat.”
“Tak co vy dva tam?” zeptal se Jay, když si všimnul Vinnieho a Josefíny, jak se spolu vybavují u dveří letiště. “Nejenom, že se kvůli vám otvírají ty dveře dokolečka, ale auto na nás čeká.“ Ukázal na velký geep, který opravdu čekal jenom na to, až Josefína a Vincent dokončí svou debatu. V tu chvíli, když jim to však Jay oznámil, se od sebe odtrhli a nastoupili. Pro Richieho klid si Josefína raději sedla mezi Cayceeho a něj a na Izzyho se raději celou cestu až do hotelu nepodívala.
