V adventním čase jsme si s dcerou udělaly hezký večer a vyrazily na Anděla Páně II. Pohádka nás obě úplně dostala. Mě dokonce natolik, že jsem si těsně před svátky dala repete a některé hlášky u nás zdomácněly:
“S tebou se nebavím, bavím se s Nepomuckým!” *smile*
“Jsme tu kvůli práci a ne na vakacích!” *smile*
“Proklínám tě až do posledního chlupu!!!” 😉
“Když někdo dokáže odpustit svému nepříteli, zaslouží si sedět na výsostech!!” *heart*
Jenže tím to v naší rodině neskončilo. Když režisér Jiří Strach vyhlásil soutěž o nejzajímavější ztvárnění Modlitby, Zuza nelenila a iniciovala její nacvičení s “jejími” dětmi (učí ve školce pro sluchově postižené) jako tiché zpívání. Když to viděl Jiří Strach napsal, že to je úplně nejvíc fantastické a všichni dostanou andělská trička.
A tak dneska od rána koukám na to tiché zpívání a radost a hrdost mě slívá od hlavy až k patě.
Jj. Jsem šťastná žena a taky fakt jako pyšná matka.
https://www.youtube.com/watch?v=Y89LrHMDmK0
||Videa
