Tak toto sice není můj první blog, ale po delší odmlce snad už jediný. Dlouho jsem si zahrávala s myšlenkou, že začnu psát. Ne, že si založit blog, ten už jsem měla založený dlouho, ale na špatném místě a vlastně i ve špatnou dobu. A kdy vlastně jsem si s myšlenkou nebo spíše řečeno, kdy mě ta myšlenka, že začnu psát napadla. Bylo to v době, když jsem ležela v nemocnici. Když ležíte v nemocnici máte najednou spoustu volného času. Ó vše je nějak postaráno, zařízení a na vás je, jen ležet. Člověka to chvilku baví, ale opravdu jen chvilku, pak nějak jsem už nevydržela jen ležet, v hlavě se mi vše honilo a najednou je to tady. Konečně píší svůj blog.
9.2.17 se mi narodil druhý syn a vlastně čtvrté dítě. Janek.
Měl se narodit až o dva měsíce později, ale nějak se to stalo a je na světě.
Než jsme se s manželem mohli vzpamatovat, že čekáme čtvrté dítě, tak ho tu máme.
6.2. jsem nastoupila na mateřskou,
7.2. jsem byla u gynekologa na prohlídce, vše v pořádku, Mimi otočené hlavičkou dolů, odhad váhy 2kg. Vše v pořádku, tak jsme vyjeli s dětmi na hory do Deštné v Orlických horách, když mají jarní prázdniny.
8.2. na horách je moc pěkně, dostatek sněhu, hodně náledí a ledu a večer, když se všichni uložíme ke spánku, tak do toho tichá a klidu mi odtekla plíživá voda. A to jsem teprve 32+5.
Začla jsem i krvácet, tak rychle manžel zavolal záchranku.
