Kniha „Papež a Mussolini“ byla sepsána pár let poté, co byly badatelům zpřístupněny vatikánské archívy, které odkryly dosud nezveřejněné informace o stycích Vatikánu s Německem budované od počátků 30. let až do konce druhé světové války. Veškeré nashromážděné materiály si autor knihy, americký historik a antropolog David I. Kertzer, pečlivě prostudoval a sepsal rozsáhlé dílo, jež podává detailní obraz fašistické Itálie. Dílo je zaměřeno zejména na dvě významné italské osobnosti 20. století – papeže Pia XI. (Achille Rattiho) a italského duce a diktátora Benito Mussoliniho. Že se jedná o výjimečné dílo, hovoří fakt, že byl autor za tuto knihu v roce 2015 oceněn Pulitzerovou cenou.
Papež Pius XI. je znám pro svou zbožnou povahu. Byl to víceméně samotář, který si přál, aby se vše vrátilo do časů, kdy si nikdo nedovolil zpochybňovat katolickou církev, ani její zásahy do společnosti. Mussolini byl naopak společenský člověk s velmi výbušnou povahou. Oba tyto zcela rozdílné muže však spojovala jejich sečtělost, jejich nepochopení pro parlamentní demokracii, ani jeden nevěřil ve svobodu slova ani svobodu sdružování, a hlavně pokládali komunismus za hrozbu. Ani jeden neměl opravdové přátele, jelikož předpokladem přátelství je rovnost. Oba si vynucovali poslušnost a lidé kolem nich se třásli při pomyšlení, že by řekli něco, co by je rozčílilo.
V roce 1922 se papež i duce dostali k moci. Oba si byli velice dobře vědomi, jak moc jsou jeden pro druhého důležití, a to i přesto, že k sobě žádnou zvláštní náklonnost necítili, ba naopak. A právě o tomto spojenectví podává kniha nové důkazy. Mussolini spoléhal, že papež zajistí, aby katolíci jeho režim podporovali. Papež zase počítal s tím, že mu Mussolini pomůže znovu v Itálii nastolit církevní moc a navrátí církvi mnohá privilegia, která v předešlých letech ztratila. Byl to pro něj „boj proti zlu moderních časů.“ Mussolini s papežem vytvořili spojení za základě podepsání Lateránských smluv, tzv. konkordát a spustili tak něco jako klerofašistickou revoluci.
Pius XI. si později uvědomil, jak Mussolinimu jeho moc stoupá do hlavy a že jeho pobláznění Třetí říší je poněkud chorobné. Mussolini se považoval za boha, navíc vyjádřil podporu Hitlera, muži, jehož si papež hnusil. Papež si byl vědom, že se nechal svést na scestí a cítil proto hlubokou lítost. V té době však papež vážně onemocněl a jeho snaha zabránit tomu nejhoršímu, vzala za své. Před svou smrtí se chystal pronést řeč proti ducemu a odsoudit jeho vstřícný vztah k nacistickému rasismu. Bohužel to nestihl. Zemřel. Kdyby však nakonec fašismus v Itálii odsoudil, vývoj situace by zcela jistě nabral úplně jiných obrátek.
Bohužel, nově zvolený papež Pius XII. (Eugenio Pacelli) se nikterak nechystal vystoupit proti nacistické totalitě, právě naopak. V roce 1939 legitimizoval fašistický režim uzavřením konkordátu na mezinárodním fóru. Církev se stala ochotným partnerem Mussoliniho fašistické vlády a dokonale přehlížela kruté zacházení s Židy v zemi. Byl to právě papež Pius XI., kdo na Židy duceho upozornil (vadili mu však také protestanti a zednáři). Obviňoval Židy z toho, že jsou zlou silou za celosvětovým spiknutím proti křesťanství a evropské civilizace.
Autor v knize věnuje pozornost i ostatním členům vatikánského Svatého stolce, kteří si moc dobře uvědomovali, že je pro ně autoritářský režim mnohem vyhovující než ten demokratický. Přišli by tak o mnohé výsady, které Mussolini církvi udělil.
Kniha mimo jiné popisuje Mussoliniho vztahy s Vůdcem Adolfem Hitlerem a dalšími fašistickými pohlaváry a barvitě líčí jeho osobní život plný sexuálního dobrodružství. Hitler se snažil napodobit Mussoliniho pochod na Řím z roku 1922 a obdivoval jej natolik, že dokonce převzal pozdrav italských fašistů, při němž se zdvihá ruka. Italský duce měl v pracovně bustu Napoleona Bonaparta, Hitler zase od roku 1933, kdy se stal německým kancléřem, bustu duceho. I Hitler si uvědomoval, jak nutné je na svou stranu získat Vatikán. S papežem Piem XI., stejně jako duce, podepsal konkordát, avšak poté už mu nic nestálo v cestě jít za svým „cílem“. Konkordát ignoroval, začal si dělat, co chtěl a papeži brzy došlo, jakou chybu udělal. Postupem času mu začalo docházet, že Hitler podkopává vliv německé církve, a navíc šíří pohanskou ideologii v naprostém rozporu s křesťanským poselstvím. Samotný Mussolini si ze začátku o Hitlerovi nemyslel nic dobrého a když Hitler začal s pronásledováním Židů v Německu, tak mu s tím dokonce doporučil skoncovat. Hitler však odmítl.
Technické poznámky: Kniha byla vydána v roce 2017 nakladatelstvím JOTA, s. r. o. Celkem má 535 stran, z toho 151 stran tvoří bohatý poznámkový aparát a rejstřík. Z anglického originálu přeložila Radka Knotková, obálku navrhl René Senko.
Vlastní pocit z četby: Mám ráda knihy popisující historické události a dávám přednost těm, které líčí skutečné události se skutečnými osobami, které ovlivnily chod dějin. Kniha je čtivá, avšak velmi náročná. Čtenář se musí maximálně soustředit, aby chápal souvislosti a to, co nám chce autor knihy sdělit. Určitě se nehodí jako kniha „před spaním“.
