Urvaná po celým dni si prostě chci jen doma sednout a hrát. Ne na počítači, ale na kytaru!
………………
Klepání na dveře. Hm…v půl devátý večer. Takže mám asi utrum. Ale vždyť ještě sakra ani není večerní klid!!!
Otevřu tedy a už ze sebe chrlím na mladého muže, kterého jsem v domě potkala tak možná jednou:
„Podívejte, promiňte, ale já nemám kdy jindy cvičit, a cvičit musím, protože chci…takže vlastně nemusím….baví mě to a potřebuju se rozvíjet. A včera tu měl někdo taky nahlas puštěnou televizi a říkala jsem něco, ne, takže….“
„Dobrý večer. Já vám jdu jenom slečno říct, že sleduju vaše pokroky.”
„Prosím…?“
Nelichotivé tepláky a bílé tílko, culík a pusa od tuším čokoládové zmrzliny (no jo, prostě v tom mrazáku byla…) mému pokusu o ráznost asi moc nepřidaly.
„Teda jako že přes stěnu slyším, jak hrajete každý den. A fakt je to znát. Nechtěla byste mojí neteř něco naučit? Ona hrozně chce hrát na kytaru, ale nemůžem nikoho kompetentního sehnat…“
Jo, sehnat někoho je vždycky kříž….počkej! Říkal – kompetentní?!?! To je teda gól. Já……hah. Takže tímto končí můj učitel kytary a stávám se jím já….
„Hlavně jí prosím vás neučte žádný ty drasťárny….víte co..takový ty o koni se zlomeným vazem, to jste hrála předvečírem…je ještě malá.“
Tyjo, má přehled, to se musí nechat…o čem všem si asi ještě vede přesné záznamy….
“Bezva. Jste moc hodná. A kdyby se vám chtělo, zítra byste mohla dát třeba červenou řeku…..”
Hmm…jo, to trefil. Asi zařadím do svého bohatého repertoáru o přesně jedenácti písničkách večery na téma: Hrajeme na přání.
Jak se v životě všecko hezky mění…nikdy nevíte, co vlastně jste. Břídil, žák, učitel, nebo rušící soused? V mém případě asi všechno dohromady.
 
P.S.: Zvažuju akustickou pěnu. Modrou.
 

zrzka-drzka.com *heart*

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account