Přemýšlím o tom, jak jsem si žila. Dobře. Ve stresu z každého kila navíc. Záleželo mi na mém outfitu, jestli je dost cool. Záleželo mi na lidech, jak mě vidí, co si o mně myslí. Měla jsem velké nároky na svého syna. Musí úspěšně studovat. Musí být úspěšný. Chtěla jsem pro něj to nejlepší. To nejlepší z mého úhlu pohledu. Vím, co je pro něj nejlepší. Musí poslechnout a makat, tvrdě, studovat, být skromný, slušný, pilný a milý mladý muž.
Někdy přemýšlím, kdy přišel ten zvrat. Kdo za to může? Je možné, že to způsobily ty moje ambice? Moje nároky a představa o tom jaký musí být můj syn?
Byl poslední zářijový den, byl to krásný slunečný den. Byl pátek. V pondělí začínal nový akademický rok a můj syn měl imatrikulaci na ČVUT. Těšil se. Těšil se do Prahy na studentský život a na samotné studium. Těšil se na schůzky se svým děvčetem.
V létě chodil na brigádu. Pracoval za minimální mzdu a celé dny sekal vzrostlou trávu. Brigáda skončila, skončily prázdniny. Musel si ještě z práce vyzvednout pracovní oblečení ze své skříňky, boty, montérky a ručník. Takové staré a nepotřebné věci. Řekl si, že je krásné počasí a než večer s kamarády oslaví konec prázdnin a narození miminka bývalé spolužačce z gymnázia, ještě se jen krátce projede. Jezdil na motorce. Motorky miloval. Jako malý 3 letý chlapec měl elektrickou motorku, jako žák na ZŠ měl čtyrkolku a jako teenager měl pitbike. V 16 letech měl první opravdovou motorku na silnici KTM 125. Letos když mu bylo 20 let, tak si udělal řidičák na silnější motorku a pořídil si suzuki 500.
Cítil se jako pravý motorkář. Měl rád nespoutanost větru. Sílu, která vás tlačí ven ze sedla. Měl za to, že jen málo kdo ovládá stroj jako on. Věřil si. Je perfektní řidič, jemu se nemůže nic stát.
Vracel se na motorce. V batohu na zádech měl ty staré pracovní hadry, pro které si musel dojet. Měl čas. Byl poslední den prázdnin a srdce měl plné očekávání z nové etapy života, která ho čekala. Nejel rovnou domů. Udělal si ještě malý okruh do krásné přírody. Jen se naposledy ještě projede. Cestou potkal další motorkáře a mávnutím ruky se s nimi pozdravil. Jízdu si užíval. Od kamaráda mu přišla zpráva na facebook. Na večer plánovali tu rozlučku s prázdninami. Zprávu ale neslyšel. Telefon měl v kapse těžké motorkářské bundy.
Když vyjel ze zatáčky, tak tam napříč přes silnici stálo terénní auto. Zbývalo jen pár sekund, než se srazí. Uhnout nebylo kam. Auto zablokovalo celou silnici. Syn se rozhodl brzdit. Brzdil až na doraz. Přední brzdu zamáčkl silou pěsti a na zadní tvrdě dupl. Motorku tak dostal do driftu. Motorka v driftu je neovladatelná. Již ji nelze řídit. Na suché silnici se syn dostal do skluzu a k autu SUV se blížil bokem. Řidič auta byl starší muž, vyjížděl z lesa, byl na houbách, houby rostly. Nevím, proč se rozhodl přejet silnici a odbočit do protisměru. Nevím, proč se k tomu rozhodl. Ale ve chvíli kdy své terénní auto postavil na štorc, na úzké málo frekventované silnici, tak tam ze zatáčky vyjel můj syn na motorce. Jak začal intenzivně brzdit, tak motorku zabrzdil na 50 km v hodině. Narazil na přední levý blatník suvéčka. Motorka zůstala ležet na levé straně auta a syna náraz vymrštil. Syn přelétl kapotu auta a dopadl o 5 metrů dál na břicho. Zůstal ležet na silnici. Cítil prudkou bolest v levé noze a nemohl dýchat. Pomalu vysunul levou ruku a snažil se nahmatat si stehno levé nohy, doufal, že ucítí dotyk. Pak se pravou rukou snažil nahmatat pravou nohu a doufal v totéž. Nohy cítil. Tak by snad páteř měla být v pořádku, pomyslel si. Slyšel, jak nějaký muž volal záchranku. Říká, že má motorkář divně vykloubenou nohu. Pak muž zavolal policii. Synovi sundali helmu. Byl při vědomí a celou dobu komunikoval. Tomu muži syn řekl, jestli by mu z kapsy vyndal telefon a vytočil táta.
Manželovi volal syn. Ale v telefonu se na druhé straně ozval cizí muž. Říkal, že náš syn měl nehodu. Srazil se na motorce s autem. Leží na silnici, ale komunikuje. Sanitku už volal.
V zápětí mi volal manžel, řekl mi, ať se posadím. Byli jsme na syna rozčilení, s manželem jsme se po telefonu dohodli, že mu dáme za vyučenou, že se na motorku už neposadí. Strašně jsem se na syna zlobila, strašně. Než manžel přijel na místo nehody, syna už odvezl vrtulník. Od policie si manžel převzal rozbitou helmu, rozstřižený batoh a napříč rozstříhanou tlustou koženou motorkářskou bundu. Motorku zabavili.
Volala jsem do nemocnice. Nevěděla jsem, do které ho odvezli. Zkoušela jsem ty okolní. Pak jsem se dověděla, že je syn vážně zraněný, že se nachází v bezprostředním ohrožení života. Doktorka mi do telefonu řekla, že ho čeká operace, že ztratí hodně krve. Krvácí z cévy blízko srdce, ze srdečnice. Ta zpráva mi podlomila nohy.
