Ahoj ženy,
sdílím zde článek, který jsem napsala v únoru 2015. Od té doby se sice pár věcí změnilo, ale pořád se snažím udržovat zdravý životní styl. Až se k tomu dostanu, napíšu článeček o aktuálním vývoji a o tom, co se během té doby “mezi” událo. Tento článek není již na jiném blogu přístupný, a tak ho vystavím zde, protože se stal pro spoustu žen motivací a to bylo jeho cílem!
Podívejte se, jak se mi to povedlo! Tím to ale nekončí – je to boj na celý život! Chystám pokračování, ještě letos se dočkáte 😉
Můj boj s kily, aneb jak jsem zhubla 50 kg

Konečně jsem se dostala k tomu, na co se chystám už opravdu hodně dlouho – napsat článek o tom, jak se mi podařilo shodit neuvěřitelných 50 kg během jednoho roku (počínaje těhotenstvím). Stále se mě všichni ptají, jak to dělám, co jím a zda cvičím, tak to tady vše shrnu. I přes to, že je článek velmi dlouhý, je to opravdu velmi stručné shrnutí mé cesty k vysněné postavě. Jsem na sebe pyšná, že jsem se konečně rozhodla se sebou něco udělat. Veškeré dřívější pokusy skončily jojo efektem nebo to bylo ve stylu – tak začnu v pondělí, tak od prvního, tak od nového roku.

Když mi bylo asi 15 let, vážila jsem asi 60 kg a během 10 let jsem dalších 60 kg nabrala – ani nevím jak. Špatnou životosprávou, přežíráním, nejedením, nezdravými jídly … a co já vím- sama se sebe ptám, jak se to vlastně stalo. Nikdy jsem se v té době nějak nevážila – prostě jsem to neřešila. Věděla jsem, že kynu a jsem tlustá, ale nepřipadala jsem si nijak odporně, tak jsem to tolik neřešila. Pravdě do očí jsem se podívala až ve chvíli, kdy jsem na počátku těhotenství stoupla u doktora na váhu. Ani mě to nějak nešokovalo, ale uvědomila jsem si, že mám asi problém, když se na váze objevilo číslo 126 kg.

Začátky, těhotenství a těhotenská cukrovka

Před rokem v únoru 2014 jsem vážila 131 kg a byla jsem v 8. měsíci těhotenství. Mnozí, co mě neznají, by si mohli myslet, že jsem rapidně nabrala během těhotenství, ale opak je pravdou. V době, kdy jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, jsem vážila 126 kg. Právě těhotenství mě přimělo se zamyslet celkově nad tím, co jím. Začala jsem zkoumat složení potravit a přestala jíst blafy. Chtěla jsem pro miminko to nejlepší, a tak jsem opravdu vynechávala potraviny s chemickmi přísadami, smažená a tučná jídla. Stejně jsem ale pořád jedla a hlavně pila sladké. Nikdy jsem neměla takovou chuť na sladké, jako v těhotenství.
Když mi pak v 6. měsíci těhotenství byla diagnostikována celkem nepřekvapivě těhotenská cukrovka, můj život se změnil ještě více. Bylo nutné kvůli zdraví miminka, abych opravdu dodržovala stanovená pravidla. Začala jsem navštěvovat dia poradnu, kde mi stanovili jídelníček. Jednalo se v podstatě o racionální stravu, která nezahrnovala žádné rafinované cukry a sacharidy jsem musela hlídat, odvažovat přílohy a na 1 den připadal 1 ks ovoce. Jedla jsem 6 – 7x denně malé porce, měřila jsem si 6-8x denně cukr v krvi a píchala jsem si dle potřeby inzulín. Co pro mě bylo v první chvíli nepředstavitelné – nepít žádné sladké nápoje. Kávu a čaj nesladím, ale dřív jsem pila šťávy, džusy, limonády, a to opravdu dost. Najednou ze dne na den jen voda. Nápoje s umělými sladidly se těhotným vůbec nedoporučují a já osobně je prostě nesnáším. Jsou zdraví škodlivá a pro mě chutnají příliš uměle, neoslovila mě ani stevie. Takže přestat pít sladké nápoje – první důležitý krok celkově.

Vše zlé je k něčemu dobré – nebýt té cukrovky, kdo ví, jestli bych vůbec s hubnutím začala. Pravidelná strava mi začala strašně vyhovovat – cítila jsem se hned lépe, měla jsem více energie a celkově jsem ze sebe měla dobrý pocit. Projevilo se to i na rozpočtu – nakupovala jsem jen potřebné potraviny a neutrácela zbytečně za nějaké dobroty. Bála jsem se, že po porodu mi cukrovka zůstane, ale naštěstí byly testy v pořádku. O těhotenské cukrovce plánuji také jednou napsat článek.
Z porodnice jsem odcházela s váhou 122 kg – to bylo 15.4 2014. V podstatě jsem začala hubnout již v těhotenství, jen se to neprojevovalo na váze, protože dítě přibývalo, ale já už naštěstí ne. Už před porodem jsem měla hubenější obličej a vypadala jsem celkově lépe, než před otěhotněním. Byla jsem ale přesvědčená o tom, že už nezačnu jíst nikdy tak, jako dřív. Racionální strava mi vyhovovala a uvědomila jsem si, že není potřeba držet žádnou dietu, jen prostě jíst a žít zdravěji. Naučila jsem si také psát jídelníčky, které mi kontrolovali v diaporadně, a to musím skutečně všem doporučit – zabere to jen pár minut denně a je to pomalu 50% úspěchu. Hlavně si to musíte umět přiznat, nelhat sami sobě a nejlépe to dávat ještě někomu číst.

Po porodu
Po porodu jsem měla trochu komplikace s jizvou po císařském řezu, takže pár kilo šlo dolů poměrně rychle i díky tomu, že jsem se snažila 6 týdnů kojit. Kojení se ale moc nedařilo, takže na konci šestinedělí jsem s tím zcela přestala. Stále jsem jedla zhruba 6x denně, jen jsem si již občas dopřála nějakou sladkou odměnu. K snídani to byl 1 ks pečiva s něčím + trocha zeleniny, svačina 1 ks ovoce, oběd celkem normální střídmá porce, odpolední svačina houska s něčím, někdy druhá odpolední svačina bílý jogurt, večeře jsem tenkrát jedla ještě s přílohou, jen byla ještě o něco menší než k obědu. Vzhledem k tomu, že chodím spát dost pozdě, tak jsem jedla i druhé večeře okolo 21-22 hodiny – různě jsem střídala zeleninu, bílý jogurt, knackebrot nebo suchar se žervé nebo šunkou. U toho jsem nijak necvičila, ale dost jsem chodila s kočárkem – skoro denně až 8 km a občas jsem s kočárem vyrazila na in-line. Byla jsem (a doteď jsem) stále více v pohybu než dřív, kdy jsem měla sedavé zaměstnaní nebo chodila do školy – za den si prostě moc nesednu, dost se nalítám po schodech a celkově kolem dítěte je hodně pohybu nejen s tím kočárkem.
Návštěva nutričný terapeutky
Sama jsem se tímto způsobem dostala na váhu 105 kg a začala jsem přemýšlet, co dál. Zajímalo mě i jak jsem na tom s tukem v těle, jestli nedělám něco špatně a prostě mě to začalo bavit a chtěla jsem znát názor i nějakého odborníka. Malinko jsem v tomto období ztratila vůli – ne, že bych se přežírala, ale ulítávala jsem častěji. Hlavně jsem bojovala s tím, že jsem měla největší hlad i chutě večer a v noci. Nevěděla jsem, co s tím, a moc mi nešlo se ovládat, takže váha už moc dolů nešla, jelikož jsem během noci často něco splácala. Vydala jsem se tedy za nutriční terapeutkou – bylo to 20.8. 2014. Díky speciálnímu přístroji jsem se dozvěděla, že mám nadbytečných “jen” 10 kg tuku a zbytek nadváhy je svalová hmota, která se hubne mnohem obtížněji. Byla mi sdělena spousta informací, ale jelikož jsem nebyla žádný začátečník, mnohé mě nijak nepřekvapilo.

Měsíc mě terapeutka Kateřina koučovala – posílala jsem jí jídelníčky, ke kterým měla tu a tam nějakou poznámku a já jsem se na dost věcí vyptávala, protože v pár bodech jsem s ní nesouhlasila a doteď nesouhlasím. Ona nedoporučovala pohyb během redukce, což mi nedává úplně smysl, ale budiž – má své postupy a za těmi si stojí. Metoda, kterou jejich systém využívá, má další “vychytávky” a pravidla, která já jsem trochu odmítala. Vzala jsem si z toho hlavně to, že jsem si navýšila snídaně a začala si dávat něco malého sladkého po obědě. Také jsem vynechala druhou večeři a přestala jíst k večeři přílohy. Jako velké pozitivim vidím to, že jsem si koupila takovou brožurku s recepty, které dodnes ráda využívám. Podařilo se mi díky silné vůli a kontrolování jídelníčků skoro úplně odbourat večerní a noční žraní, i když často jsem ulítla. Malinko jsem bojkotovala to, jaký způsobem stanovují velikost porce, dále jsem nepochopila častější zařazování bílého pečiva místo celozrnného a některé “zakázané” potraviny k večeři jsem také úplně nepobrala.


Určitě má jejich systém hlavu a patu a je postaven na základě vědeckých průzkumů, biochemických procesů v těle atd. atd., ale já si to prostě budu dělat po svém 🙂 Tím jsem neřekla, že to je špatná metoda – určitě to má výsledky a funguje to, ale já mám svou hlavu a vzala jsem si z toho jen něco. Nicméně po měsíci jejího koučování jsem měla něco okolo 99 kg. Otázkou je, zda bych to zvládla i sama, ale určitě toho nelituji – začala jsem si díky tomu zase psát jídelníčky a když už jsem je neposílala Kateřině, tak jsem je začala posílat kamarádce spolublogerce Míše. Mišce patří celkově největší dík – to ona mi byla vždy vzorem i podporou a musím se prostě ve všem opičit, takže když to dokázala ona, proč ne já? O něco později jsem je začala vyvěšovat věřejně, aby okolí vidělo, že opravdu jím zcela normálně. Zde je odkaz na poradnu, které jsem využila, kdyby to někoho zajímalo, ale jak jsem psala – zcela se s tím neztotožňuji. Nikdy jsem však neřekla, že je to špatně – terapeutky jsou vystudované odbornice, mají za sebou hromadu zhubnutých kil svých klientů a vůbec tím nechci říct, že to dělají špatně. Každý ať si vybere svou cestu.
http://asistovane-hubnuti.com/
Energetická hodnota jídel – STOB
Často se mě také lidé ptají – počítáš si kilojouly? Nyní už ne, ale jeden čas jsem to řešila, než jsem se v tom naučila tak nějak chodit. V tomto mi hodně pomohl sebekoučink od STOBU (http://www.stobklub.cz/sebekoucink/). Pokud nemáte tušení kolik čeho sníst, zkuste to – zabere to chvíli času, ale za chvíli se naučíte mnohem lépe odhadnout množství jídla, které můžete sníst, aby šla kila dolů. Musíte tam zadat vše, co za každý den sníte, jaká je vaše váha, výška, cíl, pohyb atd. Hodně mi to pomohlo a dnes již nemusím vše tolik počítat. Stále a pořád např. odvažuji přílohy – na to prostě odhad nestačí. V první řadě ušetříte, protože nebudete mít zbytky. Dále se zbytečně nebudete přežírat a sníte toho jen tolik, kolik je opravdu potřeba. A nenechte se vyděsit tím, že ta hromádka rýže vypadá na tom talíři jak dětská porce – je to fakt o zvyku. Hlavně pamatuj – kolik si toho nandáš, tolik toho sníš. U každého je energetický příjem, který vede k hubnutí jiný, proto to nebudu teď dál pitvat. Já v současné době mám příjem 6500 – 7000 kJ/den a stále díky všem okolnostem pomaličku, ale jistě, hubnu.

Musím ale ještě podotknout, že vám nemůžu slíbit, že ze začátku nebudete mít třeba občas hlad nebo chutě. Trvá to ale tak týden až čtrnáct dní, než si trochu zvyknete. Je jasné, když někdo je schopen fakt jíst velké porce a dojídat se stále něčím ještě mezi jídly, tak asi trochu hlad mít bude, ale jde to i postupně – každému vyhovuje něco jiného. Někdo do toho vlítne bezhlavě, u někoho je vhodnější porce postupně snižovat. Já do toho prostě tenkrát byla nucena vlítnout a šlo to přežít, i když kručení v břiše znám moc dobře.

Poslouchej své tělo
Ještě zpátky k mému jídelníčku. Nebojím se přiznat, že v mých jídelníčcích byl často nějaký ten úlet, ale i přes to, šla váha postupně dolů. Vždy, když jsem ale ulítla, tak jsem na sebe byla strašně naštvaná, hned jsem se nabonzovala a díky tomu, že mi to bylo trapné, jsem s tím skoro přestala. Jde to pomalu, ale to je správně – tím to bude mít trvalejší následky. Není to žádná dieta – považuji to za normální stravu a žít se takto dá celý život. Člověk si nesmí říct: tak a teď to budu držet a potom se zase vrátím k normálu. To s tím nemusíte ani začínat. Chcete-li zhubnout trvale, musíte se opravdu smířit s tím, že se nebudete večer cpát brambůrkama, jíst hlava nehlava vše, co kde potkáte a tak. Je to o vůli a sebeovládání a časem opravdu ucítíte výsledky – budete se cítít lépe! Naopak když pak sníte něco smaženého nebo se drobet přežerete, bude vám prostě zle – to je signál, že to tělu nesvědčí. V tom je to kouzlo  – naučit se naslouchat svému tělu! Stojí ti těch pár minut konzumace hranolek za to, aby ti pak bylo celý večer těžko? Život je otázka priorit 🙂

 

A jak teda jím nyní? 
Snídaně (mezi 7:00 a 8:30 – podle toho, kdy vstanu)
  • 1 ks pečiva (do 60g) se žervé, šunkou, sýrem nebo čímkoli dalším
  • 4 velké lžíce bílého jogurtu (cca 3,7% tuku), do kterého přimíchám: ovoce (často jeden banán nebo jiné čerstvé popř. kompotované ovoce), lžička granka, lžička chia semínek, pár oříšků
  • k tomu všemu ještě káva s mlékem + někdy i čaj 
  • různě to kombinuji, ale toto je moje nejčastější a nejoblíbenější snídaně – tyto snídaně jsem si prostě zamilovala, je tam i sladké i slané, ráno je potřeba se pořádně najíst
  • na snídani se již při ulehání strašně těším – občas jdu spát s tím, že už mám docela hlad
Dopolední svačina (cca 10:30, ale často vynechávám, když vstávám déle nebo vím, že bude dřív oběd)
  • ovoce nebo ovocná šťáva popř. nepřislazovaný ovocný džus
  • množství je různé, ale většinou to je 1-2 ks nebo prostě mistička nakrájeného kiwi, pomela…
  • někdy je to jedno jablko, dva pomeranče, jeden banán – podle toho, co bylo k snídani
Oběd (11:30 – 12:30)
  • nejčastěji bez polévky, ale když si dám polévku, tak jen trochu a o to méně si pak dám druhého
  • někdy si dám třeba jen hustou polévku s pečivem
  • k obědu jím nejčastěji maso s přílohou, luštěniny, zeleninu také, ale tu si šetřím spíše na večeři
  • přílohy odvažuji (orientačně v uvařeném stavu brambory 200g, rýže 120 g, těstoviny 120g-140g)
  • vzhledem k tomu, že večer už je sacharidů málo, tak k obědu někdy mám i jídlo bez masa, malinko navýším sacharidy (třeba když si chci dát špagety nebo zapečené brambory), ale není jich dvojnásobek, i když jsem schopna si jednou za čas dát třeba jen krupicovou kaši – když mám ale sladký oběd, tak uberu sladké u snídaně, nedám si příliš sladké ovoce a samozřejmě již nenásleduje zákusek
  • jím k obědu jídla, která se moc nehodí k večeři, abych si je alespoň někdy užila
  • v týdnu jsou to jídla jednoduchá, rychlejší, lehčí, o víkendu často i česká klasika
  • ihned po obědě si dám 2 kostky hořké čokolády (min. 74%) a nebo občas i nějaký menší zákusek, koláček či jinou sladkost
  • vím-li předem, že bude moučník, uberu porci jídla – chce to s tím prostě kalkulovat a malinko si s tím pohrát – selský rozum a jednoduchá logika
  • je-li hutnější oběd, o to lehčí je večeře – jen nad tím přemýšlejte 🙂
Odpolední svačina (cca 16:00-16:30)
  • zelenina nebo neochucený kefír popř. bílý jogurt
  • ze zeleniny cokoli, může to být i salátek – často mám mističku rajčátek, 2 mrkve, kus okurky 
  • někdy mi stačí k odpolední svačině káva, když je to latté, tak už jsem fakt pak plná a moc dobře si uvědomuji, že latté není jen nápoj, ale obsahuje hromadu plnotučného mléka, tak bacha na něj
Večeře (18:30 – 19:30, max však do 20:00)
  • chodím spát déle (kolem půlnoci), takže někdy jím až k té osmé, ale chodíte-li spát dříve, tak doporučuji večeři mezi 18:00 a 19:00
  • večeře jsou složeny hlavně ze zeleniny a masa, bez přílohy, jen s malým kouskem pečiva (do 30g)
  • saláty, teplá zelenina, kuřecí a krůtí maso, ryby, vejce, houby, někdy i sýr

Celkově je nutno říci – základem je snídaně, oběd je normální, ale nepřežíráme se a večeře je střídmá. Dalším omylem bývá, že čím míň toho sním, tím rychleji zhubnu – nesmysl!!! Já začala hubnout až ve chvíli, kdy jsem začala normálně a vydatně snídat. Dříve jsem jedla tak 2x denně pořádnou nálož. Znám mnoho lidí, kteří skoro nejí a přesto mají nadváhu. Ale pozor – co funguje u mě, nemusí mít stejný efekt na každého. Je třeba posuzovat vše individuálně – záleží na tvé váze, energetickém výdeji, zdraví atd. – celková bilance. Nejsem žádný studovaný odborník, jen používám zdravý rozum.

Nápoje
Piji jenom neslazené nápoje – vodu, vodu s citronem nebo limetkou, neslazené čaje, neslazenou bílou kávu s mlékem (nikoli smetanou – ovšam v restauraci neodmítnu). Sem tam si dám i to lattéčko, ale počítám s ním jako se svačinou. Vypiji 3-4 litry vody denně, ale jsou dny kdy i více, ale i méně. Když džus, tak jedině nepřislazovaný nebo fresh, a to k snídani nebo dopolední svači ev. jako desert po obědě.
Alkohol
Běžně si doma sklenku nedávám, ale cca 2x do měsíce si jdu trochu zapařit. Piji jen bílé suché víno, ale jsem schopna ho za večer vypít okolo 1 litru. Musím ale konstatovat, že po alkoholovém víkendu váha vylítne o 1-2 kg nahoru, takže bacha na to. Občas jít zapařit proč ne, ale nepopíjet denně.
Pohyb
V současné době je to s tím pohybem horší – venku je zima a courání s kočárkem není moc příjemné. Do žádného fitka nechodím. Jediný pohyb, který jsem ochotna dělat je venku nebo při nějaké zábavné činnosti, jako jsou hry. Těším se zase na in-line ježdění, třeba osedlám i kolo, až bude moci dítě sedět v sedačce a zkusím vymyslet další venkovní aktivity, které by se dali podnikat s dítětem, které bude na jaře začínat chodit. Ale potit se v posilovně nebo někde na rotopedu, to fakt nesnáším. Měla bych začít posilovat alespoň doma na břicho. Snažím se postupně zařazovat nějaké cviky, ale když dělám sedy lehy,  bolí mě šíleně záda a jízva po císaři. Budu na tom ale pracovat  – to břicho mám fakt tragické 🙁

Nejpřirozenější pohyb je chůze – chodit, chodit, chodit! Třeba jen tak, nebo s kočárkem, s kamarádkou, se sluchátky v uších – to je fuk, ale nic lepšího nevymyslíte.  Celkově je vhodný takový pohyb, u kterého se šíleně nezadýcháte – měla bys být schopna u toho mluvit bez zajíkání, být zahřátá, ale ne splavená. Každý den procházka venku je strašně příjemná.Ne vždy to jde stihnout, ale je to nejefektivnější a je to zcela zdarma 🙂 

Vážení a měření
Možná to někdo odsuzuje, ale já se vážím každý den ráno po probuzení po vyprázdnění před tím, než něco sním. Drží mě to při smyslech a dokážu si vysvětit kolísání váhy, které může být způsobené nedstatečným vyprázdněným, zavodněním, menstruací, stresem atd. Proto se nedoporučuje vážit se denně lidem, kteří se hned hroutí z toho, že včera přece jedli zdravě a dnes mají kilo nahoře. Přeměřuji se tak 1x za měsíc, ale není to většinou nutné – vidím na oblečení, že to je lepší a lepší 🙂
 
Můj cíl
Nyní vážím zhruba 79 kg a ráda bych se dostala na 70 kg, takže ještě chvíli bych měla jíst tak, aby to šlo dolů, což se stále postupně daří, takže to nejspíš dělám správně. Až dosáhnu požadované váhy, ono se to tak nějak zastaví samo. Budu v podobném jídelníčku pokračovat v udržovacím režimu jen si třeba častěji dopřeji něco sladkého popř. se občas rozšoupnu na oslavě. Co vím na 100% – už nikdy nechci vypadat tak jako dřív a udělám pro to vše. Cítím se naprosto skvěle, nechápu, jak jsem mohla žít dříve jinak, jak se mi podařilo dostat se na tak šílenou váhu? Chci žít zdravě a vychovávát ke správné stravě i své dítě. Miluji jídlo a určitě nikdy nebudu asketa, který si všechno odříká. Mám moc ráda sladké, pizzu, českou kuchyni a nechci bez toho žít, jen to do sebe nebudu házet lopatou. Držet dietu s tím, že se těšíš, až se zas jednou pořádně nažereš – to je absolutně k ničemu! To nemá ani cenu s tím začínat – jojo efekt zaručen. Chceš fakt zhubnout trvale? Počítej s tím, že je to boj na celý život.

Chtěla bych toho říct ještě tolik, ale to by byl román na pokračování. Můžete se těšit v jednom z příštích článků i na další moudra, která mě tento způsob života naučil. Opravdu to nejde celé popsat a vše odvyprávět – stále mě napadají další myšlenky, které bych chtěla světu předat, ale nechám si to taky na jindy.

Žijeme v době, kdy je všude všeho nadbytek a konzumní způsob života nás všechny pohltil. Způsobů, jak zhubnout je mnoho, návody se válejí všude, ale nečekejte na žádnou spásnou radu, zázračný prášek nebo cokoli, co vám pomůže ze dne na den shodit. Hlavně žádné doplňky stravy, které slibují snadné hubnutí, žádné koktejly či jiné nesmysly. Nevíš-li, jak začít, poradce není od věci, ale pamatuj – vždycky na to budeš ty sama. Uvědom si, co chceš, a když to budeš opravdu chtít, tak to dokážeš. Končím oblíbenými slovy – touha je zázrak!

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account