ROLE OTCE V ŽIVOTĚ DCERY (Díl V.)
V dnešní době se do podvědomí společnosti pomalu dostává velmi podstatná věc: otec má při utváření vztahu dcery k sobě samé a ke své sexualitě, ke svému ženství naprosto zásadní vliv (Magagna, Goldsmith, 2009).
Otec totiž může ovlivňovat svoji dceru po celý život. A to i tehdy, je-li už dávno po smrti či jinak nepřítomen. Tento vliv je o to silnější, o co víc je neuvědomělý a případné traumatické zážitky či frustrace nejsou zpracovány. Wright (1998) popisuje, že je to právě otec, který ovlivňuje, jakým způsobem vnímá žena samu sebe, jak o sobě smýšlí, jak vnímá svoji hodnotu. Zároveň otec významně ovlivňuje to, jaké má jeho dcera vztahy s jinými muži. To, co dostávala od svého otce nebo naopak, co ji otec odpíral, mělo vliv na to, co následně očekává od ostatních mužů v jejím životě. Co si k ní mohou muži dovolit, co jim ona sama bude ochotna dát, zda s ní budou jednat s úctou či nikoliv.
Podívejme se na tuto situaci z extrémního hlediska. Například problematika prostituce: Je sice pravda, že zrovna v tomto případě bychom se měli vyhnout přílišné generalizaci, protože tato problematika je velmi spletitá a mezi příčiny prostituce je řazeno široké spektrum fenoménů a jevů. Navíc v studiích zabývajících se touto problematikou je často upozorňováno, že každá žena je originálem a nelze najít takové zobecnění, které by platilo pro všechny (Dalla, 2000). Nicméně, jako zajímavý impuls k zamyšlení, podívejme se alespoň na některé z nich:
Například kvalitativní analýza čtyřiceti adolescentek „It’s Not Only for the Money“, které se začaly živit na ulici prostitucí, popisuje jako hlavní příčiny prostituce velmi silná traumata z dětství – sexuální zneužívání, fyzické napadení a následný útěk domova. V této souvislosti se pak objevily problémy s narkomanií a potřeba financí na její udržení, často též jako příčina vstupu do prostituce. Velmi častý byl ale nevyjasněný vztah k vlastní sexualitě a právě prostituce měla být (paradoxně) způsob jak nad ní opětovně získat moc. Skrze to pak i moc nad muži a nad svým životem. Ve všech případech ale měly dívky nízkou sebeúctu, popisovaly pocity studu, bezcennosti a bezmoci (Cobbina, Oselin, 2011). Vyvstává však otázka, co byla příčina a co následek.
U další hloubkové analýzy životů dvaceti prostitutek u 75% z nich postrádal vztah mezi jejich otcem a matkou jakékoliv známky lásky či náklonnosti a tento vztah se následně rozpadl, takže dívky vyrůstaly bez otce. Navíc popisovaly, že byly v dětství při tom, když je jejich otec opouštěl a měly pocit, že rodičovství vnímal pouze jako břemeno. Dívky tedy měly pocit, že pro svého otce nebyly natolik důležité, dost dobré pro to, aby o ně stál, jevil zájem. Nebyly toho hodny. Na tomto přesvědčení se následně zakládat jejich pocit vlastní hodnoty, vztahu k sobě samým (Greenwald, 1958).
Nezastupitelnou roli otce popisuje i článek „Can we be good without Dad?“, který opět zmiňuje, že je to právě otec, jenž ukazuje své dceři, jakou má jako žena hodnotu, ovlivňuje míru úcty, kterou bude žena prokazovat sama sobě a požadovat od ostatních. Pokud však žena prožije v dětství traumata, která ji v tomto směru zlomí a dospěje do stavu nízké sebeúcty, potom, jak popisuje autor článku, „stane se matrací pro každého“ (MacLean, 1999, s. 6).
Jedinečný přínos otce
Wright (1998) popisuje několik konkrétních oblastí, v nichž se přínos otce, jakožto mužského prvku, zásadně liší od přínosu role matky. Jsou to oblasti, v nichž je tento mužský prvek nezastupitelný ženským, tedy matkou. Všechny tyto oblasti se zároveň velmi úzce dotýkají vztahu ženy k sobě samé, její sebeúcty, hodnoty, kterou sama sobě přisuzuje. Mezi tyto oblasti patří především: uvedení do světa mužů; vliv na dceřino utváření budoucnosti z pohledu úspěšnosti a především její vlastní vnímání souvisejících fenoménů; Podstatný je dále způsob, jakým otec projevuje své dceři náklonnost a projev jeho lásky k ní. V neposlední řadě se jako velmi důležité z hlediska utváření sebeúcty ženy jeví ocenění ze strany otce, jeho vlastní vnímání žen jako takových a související reakce. Následně budou tyto oblasti přiblíženy více:
Uvedení do světa mužů
Otec (ať už přítomný či nepřítomný) je prvním mužem v životě své dcery. Stává se pro ni představitelem opačného pohlaví. Ať již přímo či nepřímo, ovlivňuje dceřino vnímání mužů a očekávání, která do nich bude jako žena vkládat. Pokud si žena tento vliv neuvědomí, může následně všechny ostatní muže porovnávat s jejím otcem nebo si podvědomě vybírat takové, které se budou jejímu otci podobat (Wright, 1998).
Úspěšnost dcery, budování budoucnosti
Otec hraje zásadní roli v utváření pohledu své dcery na takové fenomény, jako je ctižádost, úspěšnost a způsobilost. Způsobem, jakým poukazuje na dceřiny schopnosti a vírou, kterou do ní vkládá, se podílí na tom, jakým způsobem bude dcera k budoucnosti přistupovat. Pomáhá tedy vytvářet roli, jakou v ní bude posléze dcera hrát. Ať už je otec ze strachu před ohrožením či z jiného důvodu přesvědčen, že ženství je naprosto neslučitelné s rysy ctižádosti a úspěšnosti, dcera může mít následně strach uspět „až příliš“, aby nepřestala být přijímána mužskými kolegy či manželem. Bojí se využít svůj skutečný a plný potenciál, protože k tomu nikdy nebyla ze strany otce vybízena.
V opačném a ideálním případě svým postojem otec předává dceři víru v sebe, ve své schopnosti a možnosti (Wright, 1998). V hlubším slova smyslu dává otec dceři pocit opory a vnitřní stability. Pokud tato opora chybí, dcera má následně potřebu tuto chybějící oporu něčím zaplnit. Často je takovou náhradou nějaká ideologie. Životy takových žen se následně mohou projevit strnulým životním postojem, který slouží jako obrana před chaosem vlastního nitra (Grün, Robbenová, 2010). Na tomto místě můžeme zmínit i fakt související s výše uvedeným: zkušenosti s otcem se stávají velmi podstatnými pro pozdější vnímání autority (Grün, Robbenová, 2010).
Otcova láska
Způsob, jakým otec vyjadřuje lásku své dceři, se často liší od způsobu, jak ji vyjadřuje matka. Otcové mají často tendenci lásku udělovat jako odměnu za výkon. Následkem toho ale může být pocit dcery, že lásku je nutné si zasloužit. Navíc vše ještě ztěžuje skutečnost, že muži někdy své něžnější city skrývají nebo je nedokážou své dceři dát přímo najevo. Matka, které na své dceři záleží, se následně snaží otcovu nevyjádřenou lásku dceři překládat, aby si dcera nemyslela, že ji „tatínek nemá rád“. K situaci, kdy otec přestane své dceři projevovat svoji náklonnost, většinou dochází v období, kdy dívka dospívá a její tělo začíná mít ženské křivky. Někteří otcové nevědí, co si s danou situací počít a jak projevovat svoji náklonnost dceři, aby to nebylo „nevhodné“. Tudíž se často (i nevědomě) stáhnou a neprojevují raději žádnou. Dcera se v tu chvíli cítí zmatena, má pocit odnětí lásky a ke svému proměňujícímu se tělu může získat negativní vztah. Na tuto skutečnost poukazuje i průzkum Mainové (1985, in Wright, 1998), která popisuje, že 36 z 39 dívek trpících mentálních anorexií toto přerušení projevů otcovy náklonnosti při vstupu do puberty prožilo. Mainová dále popisuje, že anorektické chování nejspíš představuje dívčinu snahu odložit skutečné odpoutání a vstup do dospělosti a zůstat tak „tatínkovou holčičkou“.
Ocenění a podpora ženství
Tato kapitola navazuje a částečně splývá s předchozí. Zvláště v této oblasti je těžké vymezit přesně ohraničující pojmy, protože spolu spousta oblastí a fenoménů souvisí. Stejně jako se liší způsob otcových projevů náklonnosti vůči své dceři od matčiných, je tomu tak s oceněním, která otec své dceři od útlého věku poskytuje. Nejsou totiž většinou udělována tak často a také jsou vyjadřována jiným způsobem. Navíc již ten fakt, že dívka dostává zpětnou vazbu z „mužského světa“, je pro ni velmi podstatný.
Způsob, jakým otec respektuje, oceňuje a bere vážně proces, během něhož se jeho dcera stává ženou je pro její vývoj a především přijetí vlastního ženství velmi podstatný.
Pokud dívka od malička necítí ze strany otce radost z jejího ženství, pokud je přítomno pouze mlčení či v horším případě nepřijetí či odmítání, velmi silně se to na ni podepíše. Jinými slovy, reakce otce spoluvytvářejí to, jak žena vnímá svoji sexualitu. Dívka potřebuje od svého otce slyšet „potvrzení“, že jako žena je krásná, dostatečná, pro muže přitažlivá, že má vysokou cenu, je jedinečná a zaslouží si to nejlepší. Pokud ji však otec toto vše není z jakéhokoliv důvodu schopen ukázat, dívka se buď vůči mužům úplně zablokuje, nebo naopak v každém z nich bude toto potvrzení hledat. Tato často neuvědomělá vnitřní motivace však přináší vztahy, které nejsou v nějakém hledisku úplně zdravé. Partneři si nejsou úplně rovni, ale žena je na muži citově závislá a svoji hodnotu odvozuje z jeho reakcí (Wright, 1998).
Žena ale může zvolit i opačnou strategii – ať už kvůli absenci povzbuzení či přímo odmítání její ženské zranitelnosti a citlivosti se rozhodne tyto stránky potlačit či skrýt. Vytvoří si kolem sebe jakousi „ochrannou skořápku“ v podobě pseudomužství. Stává se „obrněnou Amazonkou“. Zklamání, které pocítila, je natolik silné, že se rozhodne zbavit se jakékoliv závislosti na muži. Avšak za cenu, že musí převzít některé znaky mužské identity a tudíž potlačit ty ženské, které tvoří protipól. Identifikuje se s mužskou silou. Jakoby si taková žena říkala: „Dokážu mu, že mám hodnotu, jeho vlastními zbraněmi“ (Corneau, 2000, s. 75).
Rozvoj samostatnosti a nezávislosti
Je třeba zmínit ještě jednu důležitou roli otce – rozvoj samostatnosti a nezávislosti (Wright, 1998). Otcovo pozitivní zapojení pomáhá přiměřenému odpoutání se od závislosti na matce a převzetí zodpovědnosti za vlastní život. Pokud však k takovému odpoutání nedojde, může se stát, že bude mít následně dcera problémy s vytvořením zdravé a pevné identity (Kast, 2004).
Vyvážený přístup otce
Pokud bychom tedy shrnuli výše zmíněné, „ideální postava otce“ podporujícího vývoj zdravé sebeúcty své dcery a jejího přijetí vlastního ženství, se projevuje následujícím způsobem:
Klíčovým slovem je zde povzbuzení dcery v širším slova smyslu. Toto povzbuzení může dcera vnímat z každého projevu, slova či gesta svého otce. Vychází totiž z vnitřního přijetí dcery takové, jaká je – její fyzické i psychické stránky, jejího ženství, toho, čím je jedinečná. Takový otec je vřelý, trpělivý a pozorný k potřebám své dcery, nikoliv však svádějící a vtíravý (Wright, 1998). Dcera má prostor projevovat všechny stránky své osobnosti a svobodně růst, protože ji otec vytvořil prostředí bezpečí, opory a vnitřní stability. Otcova víra v její schopnosti ji dodává odvahu žít a překonávat překážky.
Povzbuzující otec dokáže najít rovnováhu mezi oceněním fyzických rysů jeho dcery a zároveň jejích dalších, hlubších kvalit – hodnot, postojů, vlastností, úspěchů. Vnímá a pozitivně oceňuje její probouzející ženství, utvrzuje v ní pocit, že je vzácná a jedinečná, dokáže jí dávat najevo svoji otcovskou lásku k ní, nehodnotí její pocity, ale vytváří bezpečný prostor, kde smí být dívka sama sebou (Leman, 2008).
