Ahooooj, ten týden zase utekl jako voda. Jak jste se měli? Já jsem dnes poprvé viděla obrázky do knížky. Už jsou všechny hotové a jsou úžasné. Je zvláštní držet je v ruce. Jako kdyby všechny ty příběhy a postavy najednou obživly. Dá se na ně sáhnout. Vidět je. Doposud byly jen v mé hlavě, a teď jsou na papíře a všichni se na ně můžou dívat. Mají svou reálnou podobu. Je to nádherný pocit.
Teď už ale kartička na další týden:
Nadcházející týden bude o sounáležitosti a spolupráci. O tom, že nikdy nejsme sami a když si tak připadáme, máme se zeptat proč. Život je v podstatě hra a ve hře je vždy více hráčů, než jeden. Otázka je, zda spolupracují nebo soupeří. Hra na vítěze a poražené se tu hraje už dost dlouho, nemyslíte? Pojďme posunout zaběhnuté hranice her. Pojďme vytvořit další level. Zvednout úroveň. Ne zvýšit, aby byla těžší, ale zvednout, směrem k lehkosti. Lehkosti bytí. Když totiž nebudeme odmítat pomoc druhých a naopak budeme i schopni pomoc nabídnout, nemusíme umět zváldat vše. Což samozřejmě ani neumíme, ale právě proto, že se tolik bojíme říci si o pomoc druhým, tlačíme na sebe v tom, že bychom vše umět měli. A to nás pak dostává do slepých uliček, ze kterých často nemůžeme najít cestu ven. Možná právě proto, že se tak soustředíme na to, abychom našli cestu, že nás ani nenapadne zavolat na někoho, kdo je venku, aby nám řekl, kudy kam. Prostě přesvědčení, že musíme sami a mnohdy proti všem, je dávno neplatné. Pamatujte si to. Je nás tu tolik právě proto, abychom si vzájemně dokázali pomoci. Všichni chtějí být v jednotě, ale do jednoty patří naprosto všechno, i ostatní lidé. Proto jsme tak rozmanití. Proto je každý individuální. Každý jedinec je jedinečný a tvoří jednotu. A my jsme její součástí. Proč tedy, když něco potřebujeme, chceme, po něčem toužíme, něco nás trápí, se místo toho, abychom využili síly tohoto celku, zavíráme do sebe? Je to tak bolestivé a zraňující. Navíc je jasné, že v případě, že hrajeme hru na vítěze a poražené, celek vždy vyhrává. Tzn., že my, uvězněni sami v sobě, jsme poražení. Nebylo toho už dost? Opravdu si myslíte, že to nejde jinak? Spolupracujte sami se sebou, svými potřebami a touhami, a využívejte síly celku. Změňte soupeře ve spoluhráče. Buďte součástí týmu. Dámy a pánové, game over. A další level už JINAK. 

Krásný, hravý týden. 

Tereza :-*

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account