Móda a tvorba byly vždy Jarčiným velkým koníčkem, kterému se před mnoha lety chvíli věnovala i profesionálně. Pak ji ale osud zavál do korporátního světa, kde zakotvila na spoustu let. Tam si naplno uvědomila, jak ženy oblečením potlačují svou osobitost a zcela dobrovolně se vzdávají možnosti projevit se prostřednictvím módy. A tak se rozhodla založit značku JJ. Chce ženy podpořit při hledání vlastního stylu a ukázat jim, jak se oblékat kreativně a cítit se sama sebou.
Jarka Jindráková je člověk, který miluje úmění, originalitu, ženskost, a proto tvoří. S láskou a velkým nadšením.
Jarko, módní byznys je velmi konkurenční prostředí a mnoho lidí, kteří tento obor vystudovali, zažívá neúspěch. Vám se daří, máte vlastní salón a nabídky na spolupráci ze zahraničí. Mnoho let jste v tomto oboru nepracovala, přesto se Vám comeback podařil. Jak se Vám to povedlo? Čím se odlišujete?
Já jsem na začátku cesty a myslím si, že pro mnoho mladých lidí je důležitý cíl. Pro mě je to ta cesta. Objevování a zkoušení je pro mě důležité a vždy bylo. Pravdou je, že jsem ten obor nevystudovala, beru to ale jako plus, protože nejsem ničím ovlivněná. Tvořím tak, jak to cítím a jak to ze mě vychází.
Vždy jsem byla velkou milovnicí módy a designu, zajímám se i o architekturu a bytový design. Po revoluci jsem se vydala na jiný obor, protože jsem se bála začít podnikat a zadlužit se. Vůbec toho nelituji, protože jsem věděla, že se k módě jednou vrátím. Po celou dobu jsem sledovala vývoj českého designu, navštěvovala Designbloky a všechny akce kolem designu. A vždy jsem si říkala, jak se těším na dobu, až se do toho pustím.
Hodně se změnilo po narození mé první vnučky. Uvědomila jsem si, že se věci nedají nekonečně odkládat. Roky přibývají a síly ubývají. Začít tvořit je i otázkou peněz, což je zejména u mladých lidí problém. Já jsem samozřejmě musela také zainvestovat, bez toho by to nešlo.
U Vás se mi opět potvrdilo, že nikdy nejsme příliš staré na to, abychom si stanovily nový cíl nebo měly nový sen. Pro ženy je padesátka věk, kdy většinou na své sny rezignují. Vy jste naopak v padesáti začala novou kariéru a máte můj obdiv. Měla jste na začátku strach?
Ten věk je zlomový, ale já vidím kolem sebe čím dál více žen, které začínají myslet samy na sebe. My máme výhodu v tom, že v padesáti máme odrostlé děti. Následující generace bude mít v padesáti ještě závazky, protože mají děti minimálně o deset let později než my. Já fandím všem ženám, které se rozhodnou něco změnit a po padesátce k tomu máme ideální prostor. Máme naplněné hmotné potřeby a můžeme se do podnikání pustit i s tím rizikem, že nám to nějakou dobu neponese finance. Radím všem ženám, které cítí, že by měly udělat změnu, ať se do toho pustí. Padesátkou život nekončí, a když si uvědomíme, že se věk neustále prodlužuje, máme před sebou ještě spoustu plodných let.
Nikdy jsem neříkala, že se těším do důchodu, kdy nebudu muset nic dělat. Já jsem vždy snila o tom, že před důchodem začnu tvořit. Abych měla důvod být tři dny v práci a potom mít prodloužený víkend. My máme byt v Praze a dům za Prahou, takže to střídáme. Jen tak mohu na sobě pořád pracovat. Nejhorší je, když ztratí člověk zájem o to, co se děje. Potom velice rychle mentálně stárne.
Já mám ráda adrenalin a jsem ráda, že ho nemusím uplatňovat ve svém osobním životě. A můžu ho uplatnit ve sportu nebo v práci. V práci jsem vždy po pěti letech měnila pozici nebo šla někam, kde to hořelo. Takže jsem si na to zvykla. A řekla jsem si, že když se mi to dařilo pro jiné, proč by se to nemělo podařit mně samotné. Já nepřemýšlím o věcech tak, že se to třeba nepodaří. Pokud do toho dá člověk energii, vitalitu a hlavně lásku, tak by se naše plány měly podařit.
Jak jsem už říkala v první odpovědi, pro mě je důležitá cesta. Cílem je samozřejmě vydělat, ten byznys mě musí uživit. Na začátku je to vždy o červených číslech, jinak to nejde. Pro mě je důležité, aby byly klientky spokojené, aby se ke mně vracely, což se daří.
Vlastníte showroom v Praze na Vinohradech, jak si k Vám zákaznice najdou cestu?
Showroom mám v blízkosti náměstí Jiřího z Poděbrad, což je pro mě strategické místo. Bydlím kousek odsud a ta oblast je velmi zajímavá. Jsem dobře dostupná pro klientky, které si mě hledají různě. Velká část klientek jsou mé kamarádky a bývalé kolegyně, jejich kamarádky a jejich kolegyně. Další klientela si mě najde na výstavách, zúčastnila jsem se Designbloku, design SUPERMARKETU, rok předtím jsem byla na Czech Design Weeku.
Vaše modely jsou jednoduché, nadčasové. Mě ale nadchlo to, že máte i vlastní design látek. Kdo Vám dělá návrhy a kde látky tisknete?
Já už jsem dva roky předtím, než jsem se pustila do módního byznysu, měla představu o výrobě vlastních látek. První inspirací pro mě byly obrazy L. Skřivánkové, která je shodou okolností i mojí snachou. Známe se ale spoustu let, je to velmi pozitivní a energetický člověk. Nikdy dříve jsem ji ale o tom neřekla. V červenci 2015 jsem se zeptala, jestli do toho se mnou půjde. Ona byla velmi nadšená a v srpnu jsme již měly první tisky.
V současné době připravuji kolekci, která bude minimalistická, bude to grafické zpracování. Zapadá to do stylu, který mám ráda. Jsou to nadčasové věci, které vydrží v šatníku velmi dlouho.
Pamatuji si doby, kdy jsem byla na manažerských postech a ráno řešila, co si obléknout, abych v tom vydržela celý den. Proto dnes preferuji kvalitní přírodní materiály a pokud žena do dražšího oblečení investuje, má k němu určitě i jiný vztah. Univerzální, kvalitní šatník pomáhá ženě, aby se nemusela dlouho rozhodovat, co si oblékne. Během dne pak stačí vyměnit doplňky a je oblečená pro úplně jinou příležitost. Mým snem je pomáhat ženám se šatníkem a také je v tomto směru vychovávat.
Jaké jsou letošní trendy?
Já nejsem trendový člověk a moc je nesleduji. Trendy jsou zavádějící a je to vyhánění peněz z kapes. Móda má být ušitá na míru charakteru ženy. Snažím se tvořit v různých barvách, protože každá žena preferuje jinou barvu. Moje kolekce se trendům nepodřizují.
Máte vnoučata, jaká jste babička? Máte na ně více času, než jste měla na své děti?
Jsem trojnásobnou babičkou a jsem na to pyšná. Vzhledem k tomu, že jsou s námi vnoučata rády a pobyt si dokonce i vyžadují, tak jim asi máme co předat. Trávíme s nimi víkendy, jsem za to vděčná a doufám, že na to budou jednou vzpomínat, jako já vzpomínám na svou babičku, kterou jsem milovala.
Říkala jste, že se neřídíte trendy, kam chodíte pro inspiraci?
Inspirace je všude kolem mě. Člověk musí chodit s otevřenýma očima, otevřenou myslí a klidným srdcem. Pokud je člověk pod obrovským tlakem, tak tam není volnost myšlenek a nevnímáme ani to okolí. Mojí inspirací je každodenní život, cestování, návštěvy výstav a veškerá kultura, která kolem nás je.
Máte ještě nějaký nesplněný sen?
Můj nesplněný sen je vycestovat do exotičtějších krajin, mám to ale složitější, protože můj manžel tomu není nakloněn.
Musím říct, že jsem v životě měla velké štěstí, protože se mi naplnil sen o spokojené rodině. S manželem jsme měli sen, jak postavíme dům a budeme v něm šťastní, a to se nám také splnilo. Splnil se nám sen o vnoučatech, které jsme si přáli. A posledním splněným snem je moje práce v designu a návrhářství.
Děkuji za inspirativní rozhovor. eM.
