Zní to dost drsně, až sebestředně že, ale je to opravdu tak. Mohla bych napsat najděte si pár svých minut. Jen by to nevystihlo ten boj se sebou a někdy i s okolím, který mnohdy musíme podstoupit.
Jsem dobrá, všechno stihnu.
Tak nejdřív musím uvařit, uklidit, vyžehlit a pak se chci usmívat. No usměji se jednou a pak usnu. Takhle už to dál nejde. Dobře, tak si seženu paní na úklid, žehlení, hlídání dětí a… mám víc času. Začnu tedy chodit do práce., docela mě to před dětmi bavilo. No, jen vidím děti až večer a trochu se mi po nich ve dne stýská. Jsem trochu smutná a můj muž neví čím to je.
No a pořád to není ono. Tak jak na to, co s tím, co dělat?
Šla jsem si na půl hodinky kreslit. To už je ale nějaký pátek. Dostalo mne to do klidu. Teď, když mám někdy pocit, že mi všechno přerůstá přes hlavu, vezmu tužku, pastelku, nebo tuš a začnu kreslit. Zní to divně, ale neuvěřitelně mi to pomáhá. děti kreslí potichu se mnou, muž se usmívá….Trochu podrobněji je to v článu. Průvan v hlavě a kreslení.
Teď mne zajímá, jak to máte vy, jak si nejvíc odpočinete?
Jaký je váš recept?
