O tom co jsem vymýšlela před cestou se dočtete zde.
Sedím v autobuse koukám na brečící maminky, které za rohem budou rádi že své ratolesti poslali na týden pryč. Dobrá nálada dětí je nakažlivá ikdyž trošičku hlučnější než by si člověk představoval. Nechám děti dětmi a vyplnuji veškeré zdravotnické papíry a rozděluji, které léky kam, připravuji anglické intineráře pro rodiny kde děti budou spát.  
Musím se přiznat vrásky na čele mi dělalo pár věcí, největší bylo to když po sobotním nájezdu teroristů mezi dav lidí mi bez přestání zvonil telefon s otázkami jak to s cestou bude. Maminky, které dorazili, děti předali byly úžasné i když obavy jim na mysl určitě přišly. 
 
Jezdila jsem jako průvodkyně a musím říci že tahle připomínka mého života byla pro mě úžasná. Nebyla by tak super, kdyby jsem nezískala skvělého řidiče, se kterým se vše domluvilo jak bylo dle aktuální situace potřeba a  toho si moc cením. Zní to banálně, ale pokud jedete do Londýna (vlastně kamkoliv) a má te problém tyto lidi jsou k nezaplacení. 
Noční přejezdy jsou vždy za odměnu málo prostoru, mnoho lidí a hejbající se postele obzvláště když  v půl druhé ráno přijíždíte k francouzkému konci eurotunelu. Vyženete polospící dětičky k autobusu a necháte je projít pasovou kontrolou. Skvělá chvíle když jedno dítě pas někam založí a vy ho dvacet minut hledáte a naštěstí najdete. 
Výsledek obrázku pro eurotunel
Pak nájezd do vlaku, cesta tunelem. Ta byla zajímavá, škoda že tam nejsou velká okna, nicméně jsem delší vlak ještě neviděla. A pro děti to byl skvělý žážitek. Cesta do Londýna a ranní dospávání v autobuse a už nás čekali zážitky. Šli jsme na nultý poledník. V tom největším dešti a pořádně jsme promolki, z bot jsem měla spíše dva rybníky, z kalhot by šlo vyždímat moře a opravdu nepřeháním. Zalezli jsme do kavárny, ohřát se, dát si něco teplého. Podrželi jsme minutu ticha za oběti sobotního útoku a šly dál. Také nás čekala lodička z Greenwiche až na Wesminster.
 
Výsledek obrázku pro greenwich
Viděli jsme toho z řeky opravdu moc a dětem se to velmi líbilo. Pak už nás autobus dovezl do Warner Bross studios, která byla velkým lákadlem. Na cestu dostanete bradavický pas, na který můžete sbírat různá razítka, nicměně už to uvítání stojí zato. Byla jsem v Bradavické jídelně, fotila se pod kyvadlem, vyzkoušela si pláště a snažila se zvednout koště (a podařilo se!), viděla brýle které Harry za celé natáčení využíval. Dokážete si typnout kolik těch brýlí potřeboval? 10,20,30 co Vás nemá pouhých 160 kusů aby všude vypadaly stejně. 
Výsledek obrázku pro warner bros studio london
Byla jsem v Příčné ulici, viděla jsme celé Bradavice jako obrovitánský model, viděla jsem fialový autobus a mohla si zkusit míče na famfrpál. Viděla jsem i šachy z třetího dílu a jsou opravdu obrovité, nekonečně mnoho zábavy a poznání a stojí to zato. Je to edukativní a i my dospělí si to skvěle užily. 
Výsledek obrázku pro warner bros studio london
No a mohla bych psát další hodiny. Následně už nás čekala cesta Londýnen a seznámení s našimi “adoptivními” maminkamy. Sprcha a postel. Na což jsme se všichni moc těšily. 
O mamince a dalších dnech napíši zase příště teď mě čeká spracha a postel, zní to monotóně ale po návratu to jinak asi nelze. 

 

 

Tereza
 

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account